4 C 109/2023-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky zaplacení 16 498,52 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 1. 3. 2020, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 8 917 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 52 hotovostních týdenních splátkách po 364 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob [příjmení] a dalších registrů. Informace poskytnuté žalovaným byly konfrontovány s údaji dostupnými v uvedených registrech a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 8. 4. 2020. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 2 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 28. 1. 2022. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 16 498,52 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 3. 2020, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a současně se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 316 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit v 52. týdenních splátkách po 364 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 29,55 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny Dle tabulky umoření uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobkyně částku 2 000 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 8. 4. 2020. 4. Ze zákaznické karty ze dne 1. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a žije se spolubydlícím. Jako dělník byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy, přičemž čistá mzda představovala částku 25 875 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 3 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022, odeslanému žalovanému dne 24. 2. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2022 byla žalovanému zaslána dne 7. 6. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 1. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 364 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 2 000 Kč. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a odhadovaných výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření smlouvy o úvěru. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalovaného z jím předložených listin. Listinné důkazy předložené žalobkyní jsou z důvodu vadně pořízeného záznamu nečitelné. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat tran