4 C 125/2023-76 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 597,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 8. 2. 2001. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal finanční prostředky do nepovoleného debetu a žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu dne 29. 6. 2004 odstoupila. Následně došlo ke dni 29. 6. 2004 k převodu konečného záporného zůstatku, který je předmětem tohoto řízení, na zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, kdy tato částka představovala jistinu 19 181,48 Kč, poplatky 3 103,50 Kč a úroky z úvěru ve výši 1082,26 Kč, snížené následně o platby žalovaného ve výši 3 970 Kč. Výše úrokové sazby úroku povoleného debetního zůstatku činila dle úrokového lístku ke dni 8. 3. 2021 ročně 16 %. Žalobkyně po žalovaném rovněž požadovala úrok z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 30 % ročně z částky 19 597,24 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně konečně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 2,5 % ročně, a to za dobu 22. 6. 2019 do zaplacení z částky 19 597,24 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o [anonymizováno] ze dne 8. 2. 2001 a všeobecných obchodních podmínek ze dne 1. 11. 1999 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 8. 2. 2001 uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a smlouva o umožnění čerpání peněžních prostředků z účtu až do výše povoleného debetního zůstatku (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě se právní předchůdkyní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému debet na účtu do výše 20 000 Kč. Výši úrokové sazby povoleného debetního zůstatku 16 % ročně a sazba úroků z nepovoleného debetního zůstatku 30 % ročně soud zjistil z úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně č. 1/ 2004. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky a ceny za bankovní služby uvedené v sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník cen platný od 1. 11. 2003. Dle čl. 5 a 7 smlouvy o flexikreditu byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě neplnění podmínek čerpání povoleného debetu žalovaným. Výzvou ze dne 2. 4. 2004 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetu. Podáním ze dne 30. 6. 2004 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v souladu s ustanovením čl. 7 smlouvy, že převedla debetní zůstatek ve výši 23 367,24 Kč na nově zřízený úvěrový účet a nepovolený debetní zůstatek byl dále úročen dle čl. 8 smlouvy a úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně č. 1/ 2004 úrokem ve výši 30 % ročně. 4. Dle platební historie čerpal postupně žalovaný úvěr právní předchůdkyně žalobkyně v době od 30. 1. 2004 do 16. 2. 2004 celkem částkou 19 181,48 Kč. Dne 2. 4. 2004 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámení o překročení povoleného limitu. Dopisem ze dne 30. 6. 2004 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovanému, že převedla debetní zůstatek ve výši 23 367,24 Kč na nově zřízený úvěrový účet, úročený sazbou úroku z nepovoleného debetního zůstatku dle úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně č. 1/ 2004 ve výši 30 % ročně. Z výpisu bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný úvěr hradil, a to celkem částkou 3 970 Kč Poslední platba žalovaného je evidována dne 16. 5. 2005. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2019, odeslaného dle podacího archu žalovanému dne 16. 7. 2018, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva ze dne 18. 4. 2020 byla žalovanému odeslána dle podacího archu dne 20. 4. 2020. 6. Podle ustanovení § 497 zákon a č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 8. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. V souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Podle § 1802 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. 10. Na základě shora uvedených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu, jejíž součástí byla smlouva o poskytnutí povoleného debetu do výše 20 000 Kč. Žalovaný však sjednané smluvní podmínky porušil, neboť na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalobkyně tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit a po žalovaném žádat vrácení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 23 367,24 Kč spolu s úrokem sjednaným smlouvou a platným sazebníkem ve výši 30 % ročně. 11. Z měnové statistiky České národní banky, dostupné na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v červnu 2004, kdy došlo k převodu nepovoleného debetního zůstatku, činila u závazků úročeného úvěru z kreditních karet 21,28 % ročně. Z toho lze pro posuzovanou věc uzavřít, že ve smlouvě a úrokovém lístku sjednaný úrok z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 30 % ročně není nepřiměřeně vysoký a jako takový se nepříčí dobrým mravům. 12. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na dosud neuhrazenou část jistiny úvěru v celkové výši 15 211,48 Kč, poplatků v celkové výši 3 103,50 Kč za dobu od 26. 2. 2004 do 28. 6. 2004, úrok za dobu od 29. 2. 2004 do 31. 5. 2004 ve výši 1 082,26 Kč a dále úrok z tohoto nepovoleného debetního zůstatku 19 597,24 Kč ve výši 30 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, tedy ve výši dle platného úrokového lístku žalobkyně. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužných částek vznikl žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 19 597,24 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení ve smyslu § 369 obch. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve výši 2,5 % ročně. Pokud jde o výši žalobkyní požadovaných úroků za dobu od 22. 6. 2019 do dne podaní žaloby dne 1. 8. 2022, přistoupil soud za splnění podmínek pro aplikaci ustanovení § 1805 odst. 2 o. z. k zamítnutí návrhu žalobkyně v části požadovaného úroku představujícího rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 19 597,24 Kč od 22. 6. 2019 do 31. 7. 2022 spolu s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 19 597,24 Kč od 22. 6. 2019 do 31. 7. 2022 a částkou 19 597,24 Kč, když výše jistiny představuje částku 19 397,24 Kč a výše úroku ve výši 2,5 % p. a. a 30 % p. a. ke dni podání žaloby dne 1. 8. 2022 pak přestavuje částku 19 840,18 Kč. K důvodům, na základě nichž právní předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně právo na zaplacení dluhu, splatného ke dni 30. 6. 2004, uplatnila po nabytí účinnosti z. č. 89/2012 Sb., tj. po 1.1.2014, až dne 1. 8. 2022, žalobkyně soudu žádné rozumné důvody nesdělila a má tedy ke dni podání návrhu na zahájení řízení nárok pouze na úroky ve výši jistiny. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 597,24 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tř