4 C 143/2022-108 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení je určení, že ke dni úmrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], posledně bytem [adresa žalovaného a žalobkyně], tj. [datum], náležela do společného jmění manželů žalovaného [číslo] zůstavitelky paní [jméno] [příjmení] nemovitá věc neevidovaná v katastru nemovitostní – stavba – vinný sklep s lisovnou nacházející se na pozemku parcelního čísla [číslo] (bývalé pozemky [číslo]) v [katastrální uzemí]. V řízení po zůstavitelce u zdejšího soudu došlo k uzavření a schválení dohody mezi účastníky řízení – dědici. Po jeho skončení bylo zjištěno, že nebyla vypořádána předmětná nemovitost. Tato nemovitost vznikla v roce 2006 na pozemku žalovaného 2) a nestala se součástí pozemku. Žalovaný 1) nemovitost postavil, a tato se stala součástí SJM žalovaného 1) a zůstavitelky, které vzniklo vznikem manželství v roce 1968 a zaniklo úmrtím zůstavitelky v roce 2008. Žalobkyně sice podala podnět k dodatečnému projednání dědictví, ale protože se v něm žalovaný 1) vyjádřil, že předmětná nemovitost je v majetku třetí osoby, byl majetek označen jako sporný, nepřihlíželo se k němu a řízení bylo zastaveno. Naléhavý právní zájem je dán, neboť žalobkyně nemá jinou možnost, jak se domoci dodatečného projednání dědictví. 2. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali. Namítají, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě, ani ho nemůže osvědčit vzhledem k úmrtí zůstavitelky 2008. Jak nová, tak stará právní úprava vylučuje, aby se nové sporné aktivum, které se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, bylo následně dodatečně projednáno. Podle § 189 z. ř. s. je nutné rozhodnout ve věci definitivně bez nutnosti projednání v novém dědickém řízení. Dále namítali, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku a tvrdili rozpor s dobrými mravy, když žalovaný 2) nezískal v dědictví nic a žaloba žalobkyně nerespektuje vůli rodiny. Podle smlouvy o smlouvě budoucí ze 10. 4. 2000 je zřejmé, že uplynutím práva stavby, tj. do 2008, se stavba stává součástí pozemků žalovaného 2) a žalovaný 1) měl zaručeno užívací právo odpovídající věcnému břemenu. Poté doplnili, že v dané věci se jedná o stavbu podzemní. Od počátku vlastníkem stavby byl žalovaný 1), vzhledem k charakteru podzemní stavby se tato stala součástí pozemků, k žádnému jinému úkonu, kterým by vlastnictví přešlo, nedošlo. Stavba má účel pěstování a zpracování vinné révy. Má-li být podzemní stavba se samostatným účelovým určením ve vlastnictví osoby odlišné, musí jít o stavbu oprávněnou, neboť u neoprávněné stavby by se tato stala součástí pozemku podle § 1084 oz. Přitom není rozhodné, zda bylo stavební povolení či ne. 3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodné tvrzení účastníků ohledně dokončení předmětné stavby v roce 2008, a to na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (bývalými pozemky p. [číslo]). 4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalovaný 2) a jeho manželka mají ve společném jmění manželů pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], pozemek je veden jako orná půda, bez zápisu stavby, u něhož došlo podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu k pozemkové úpravě (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]). Pozemek byl původně pozemky p. [číslo] (shodné skutkové tvrzení). Na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec] došlo k výstavbě stavby vinného sklepa s lisovnou, a to žalovaným 1), který jako investor také požádal o vydání stavebního povolení. Investor – žalovaný 1) měl k pozemkům, na nichž měla být stavba uskutečněna, pouze uživatelské právo na základě smlouvy o smlouvě budoucí (žádost o vydání stavebního povolení ze dne [datum]). Žalovaný 1) jako osoba oprávněná a žalovaný 2) jako vlastník pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] spolu uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o budoucí smlouvě, v níž se dohodli, že žalovaný 2) souhlasí s umístěním a realizací stavby na uvedeném pozemku – vinného sklepa s lisovnou s tím, že pozemek bude v užívání žalovaného 1). Po dokončení stavby mělo dojít k uzavření„ kupní smlouvy mezi vlastníkem pozemku a osobou oprávněnou na předmětný pozemek, nebo na jeho dokončenou část – dle § 151 a násled. Občanského zákoníku“ (smlouva o smlouvě budoucí ze dne [datum]). Smlouva měla znamenat, že buď žalovaný 2) daruje předmětný pozemek žalovanému 1) nebo se zřídí věcné břemeno. K darování ani k uzavření jiné smlouvy nedošlo, neboť tato měla být uzavřena před kolaudací stavby, ale kolaudace dosud neproběhla z důvodu, že není dosud hotová, když chybí venkovní úpravy. V dědickém řízení se to neřešilo. Sklep měl být v budoucnu žalovaného 2, a tímto způsobem měli majetek rozdělit žalovaný 1) s manželkou mezi své dvě děti, když měla být ústní dohoda o tom, že žalobkyně dostane dům a vinohrad v [obec] a žalovaného 2) bude sklep, z něhož žalobkyně nebude požadovat ničeho. Žalobkyně žádala podíl na sklepu až poté, co se vztahy mezi ní a žalovaným 1) vyhrotili v důsledku jeho nesouhlasu se zrušením věcného břemene, které pro něho bylo zřízeno na domě žalobkyně (výpověď žalovaného 1, výpověď žalovaného 2). 5. Stavba sklepa s lisovnou byla dostavěna v roce 2006, žalovaný 1) chtěl poté po manželce, aby se s ním odstěhovala do tohoto sklepa, neboť zde byl možný bezbariérový přístup (účastnická výpověď žalovaného 1) v protokole o jednání před soudem prvního stupně v řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nemovitost totiž není jen sklepem, ale má také charakter rodinného domu, neboť se v jejím prvním nadzemním podlaží, do něhož se vstupuje samostatnými dveřmi, nachází plně vybavený obývací pokoj s kuchyňským koutem, ložnice, pracovna, pokoj, sociální zařízení a prostory jsou uzpůsobené k bydlení. Pod tímto podlaží jsou prostory lisovny, místnost pro zpracování vína, velký sklep s nádobami na uchování vína a archiv. Nemovitost je umístěna ve svahu, proto lze z lisovny vyjít ven velkými vraty. Z venkovní strany nemovitost vypadá jako rodinný dům (fotografie dodané žalobkyní, protokol o ohledání místa ze dne 18. 5. 2023 a při ohledání zhotovené fotografie). 6. Žalovaný 1) byl ženatý, manželství bylo ukončeno úmrtím manželky dne [datum]. V rámci dědického řízení se předmětná nemovitost neprojednávala. Účastníky dědického řízení byl manžel žalovaný 1), syn žalovaný 2) a dcera žalobkyně. Soudem byla schválena dohoda dědiců, podle které žalobkyně obdržela nemovitosti v k. ú. [obec], v k. ú. [obec], oproti tomu žalovanému 1) zřídila věcné břemeno užívání těchto nemovitostí. Pozůstalý syn žalovaný 2) neobdržel podle dohody ničeho (usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Následně na návrh žalobkyně bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví za účelem vypořádání vinného sklepa s lisovnou v [obec] na pozemku [parcelní číslo], tj. předmětné nemovitosti, řízení však bylo zastaveno, neboť žalovaný 1) v něm uváděl, že předmětná nemovitost je ve vlastnictví třetí osoby a jednalo se tak o sporný majetek (usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] spolu s datovou zprávou o doručení zástupci žalobkyně, spis [spisová značka]). 7. Žalobkyně dne [datum] žalované vyzvala k součinnosti s upozorněním na možnost podání žaloby v této věci (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací poštovní arch o odeslání zásilky). 8. Další důkazy zejména výslech svědka [jméno] a [jméno] [příjmení] soud neprovedl, neboť na původním návrhu strany netrvaly, když skutečnost, k jejímuž prokázání měly důkazy sloužit, učinily nespornou a důkazy tak nebyly zapotřebí. Stejně tak soud neprovedl důkazy výpisy z katastru nemovitostí pozemků v obci [obec] a [obec] a kupními smlouvami, kterými byly pozemky převedeny k prokázání nepřípustného tvrzení učiněného po koncentraci řízení, aniž by bylo vyjímkou z koncentrace, že část prostředků na výstavbu předmětné nemovitosti pocházela z výlučného vlastnictví žalovaného 1), neboť žalovaní vzali tento důkazní návrh zpět, když nedošlo k prodeji pozemků ale ke směně, a navíc byl taktéž učiněn po koncentraci řízení, aniž by splňoval výjimky z koncentrace. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný 1) stavěl na cizím pozemku, který byl ve vlastnictví žalovaného 2) od roku 2000 do roku 2008 předmětnou nemovitost, v níž se již v roce 2006 dalo bydlet, přestože do dnešního dne není zkolaudovaná ani zapsána v katastru nemovitostí. V té době byl žalovaný 1) ženatý, tedy existovalo společné jmění manželů. Manželství zaniklo v roce 2008, předmětná nemovitost nebyla projednána v rámci dědického řízení po manželce žalovaného 1) a dodatečné projednání bylo v roce 2022 zastaveno pro spornost majetku. Žalovaný 1) byl po celou dobu vlastníkem předmětné nemovitosti (resp. měl ve společném jmění manželů, jak bude níže odůvodněno), k žádnému právnímu úkonu, v důs