4 C 152/2023-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky zaplacení 42 874 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 30. 7. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 28 000 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 1 050 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 7. 12. 2021. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 21 626 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 1. 11. 2022. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 33 346,38 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 7. 2019, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 35 000 Kč. Žalovanému tak byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč a současně se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 7 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit v 60. týdenních splátkách po 1 050 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny Dle vyjádření žalobkyně uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobkyně částku 21 626 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 7. 12. 2021. 4. Ze zákaznické karty ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to nájemní smlouvu, bankovní výpisy a faktury příjem. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a žije v nájmu. Jako dělník byl zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o.na základě pracovní smlouvy, přičemž čistá mzda představovala částku 11 562 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny celkem částkou 23 900 Kč, a to částkou 10 800 Kč na bydlení, 6 000 Kč na osobní výdaje, 7 100 Kč splátky úvěrů. 5. Z kopie části výpisu z internetového bankovnictví soud zjistil, že byla blíže neurčené osobě dne 10. 7. 2019 uhrazena částka 11 600 Kč, dne 12. 6. 2019 uhrazena částka 11 710 Kč, dne 10. 5. 2019 uhrazena částka 11 378 Kč (platby označeny výplata na účet, [právnická osoba]). Na výpisu jsou dále evidovány výplaty peněžité pomoci v mateřství. Z faktur [číslo] až 06/ 2019 soud zjistil, že žalovaný vyúčtoval společnosti [právnická osoba] za blíže neurčené služby částky zde uvedené, tj. 23 580 splatnou 15. 7. 2019, 26 455 Kč splatnou 18. 6. 2019 a částku 28 100 Kč splatnou 17. 5. 2019, ze shora uvedených výpisů z internetového bankovnictví příjem těchto částek nevyplývá. Faktura znějící na částku 444 Kč nebyla soudu předložena v čitelné podobě. Z 1 a 4 strany nájemní smlouvy sjednané s žalovaným soud ujistil výši měsíčního nájmu 10 800 Kč, nikoliv však již služeb spojených s užíváním bytu a dále počet členů domácnosti žalovaného (celkem 3), včetně nezletilé [jméno] [příjmení], (narozené 2019). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022, odeslanému žalovanému dne 24. 11. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 12. 1. 2023 byla žalovanému zaslána dne 12. 1. 2023. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 30. 7. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 1 050 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 21 626 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 A