4 C 175/2023-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 549,37 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 30. 9. 2021 s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni měsíčními splátkami spolu s úroky a sjednanými poplatky ve výši 3,6 % z dlužné částky měsíčně. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr celkem ve výši 10 000 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalovaného byla prověřována zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněno bylo rovněž rodinné postavení žalované a další skutečnosti. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 10. 10. 2022 a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 7 971,37 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvních pokut ve výši 1 378 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 577,16 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 7 971,37 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 549,37 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, který žalobkyně za dobu od 25. 10. 2022 do 13. 2. 2023 kapitalizovala částkou 485,56 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a roční úrokovou sazbou ve výši 27,88 %. Bezúčelový revolvingový úvěr se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami ve výši 3,6 % z dlužné částky. Dále byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky delšího než kalendářní měsíc a jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného pro případ zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 úvěrových podmínek (úvěrové podmínky platné od 1. 8. 2021), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, a to v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. 4. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný čerpal úvěr dne 1. 10. 2021 částkou 10 000 Kč. Dále jsou dle výpisu evidovány úhrady na úvěr v celkové výši 4 432 Kč. 5. Z karty klienta soud a vyjádření žalobkyně zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním domě/bytě a nemá děti. Příjem žalovaného ze zaměstnání představuje 24 000 Kč, vedlejší příjem 6 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, splátky jiným společnostem 11 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v hovoru 20 000 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 21. 9. 2021 jsou zřejmé příjmy žalovaného ze zaměstnání v celkové výši 21 841 Kč a dále půjčky od společnosti [právnická osoba] za dobu od 21. 8. 2021 do 21. 9. 2021 v celkové výši 12 000 Kč. Konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného činil ke dni 21. 9. 2021 částku 121,57 Kč. 6. Z úvěrových zpráv registru soud zjistil, že pro osobu žalovaného byl uveden jeden existující osobní a spotřebitelský úvěr splátkový s celkovou částkou k úhradě ve výši 12 215 Kč. 7. Výzvou ze dne 10. 10. 2022 byl žalovaný žalobkyní informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dle podacího archu dne 11. 10. 2022. Předžalobní výzva ze dne 30. 9. 2021 byla žalovanému zaslána. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 30. 9. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému celkem částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 3,6 % z dlužné částky. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku 4 432 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalovaného především na bydlení z jím předložených listin a dále výši měsíčních výdajů na splátky předchozích úvěrů, jejichž poskytnutí vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalovaného. Tato skutečnost měla být pro žalobkyni výstrahou svědčící o nepříznivé finanční situaci žalovaného a měla žalobkyni vést k opravdu důslednému posouzení majetkových poměrů žalovaného a ověření především nutných měsíčních výdajů žalovaného z listin předložených žalovaným. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je dů