4 C 183/2023-68 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 152 715,78 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 087 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 2. 11. 2022 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 151 815,78 Kč, poplatky 900 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 5 693,05 Kč, úrok kapitalizovaný ve výši 4 217,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 151 815,78 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % p. a. z částky 151 815,78 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2022 soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 6. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr celkem ve výši 150 087 Kč, účelově určený k úhradě dluhů žalovaného vyplývajících z úvěru žalovaného vedeného na úvěrovém účtu u právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] a sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 385 Kč do 21. 1. 2030. Dle čl. 1 písm. c smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 10,99 % ročně a při řádném splácení a splnění podmínek pro odpuštění splátek ve výši 8,61 % ročně. Dle čl. 10 4 smluvních podmínek bylo dále sjednání, že nárok na odpuštění splátek žalovanému nevznikne v případě, kdy v důsledku předčasného splacení úvěru dojde ke zkrácení splatnosti úvěru tak, že bude úvěr splatný před 22. 1. 2029. Dle čl. 8 a 8.2 smluvních podmínek, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník související s úvěrem. 4. Z podkladů pro soudní řízení ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil ke dni 1. 2. 2023 celkem částku 13 418,84 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 3. 10. 2022. 5. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nehrazení pohledávky na úvěrovém účtu žalovaného prohlásila úvěr ke dni 2. 11. 2022 za splatný, a to po odeslání výzvy k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z dokumentu nazvaného poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 10. 2022. 6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti z blíže neurčeného dne soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení z příjmu žalovaného 21 960 Kč, ověřeného na základě výpisů z běžného účtu žalovaného. Při výpočtu pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací sdělených žalovaným, kdy tento uvedl měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč v kombinaci s interními informacemi banky, za současného užití ekonomického modelu pro potřeby dokládání úvěruschopnosti. Výše měsíčních splátek předchozích úvěrů uvedená žalovaným činila částku 2 400 Kč, výše ověřená právní předchůdkyní žalobkyně činila částku 6 024 Kč, z toho částka 1 108 Kč na úvěr konsolidovaný. 7. Z měsíčního výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně, soud zjistil zápornou výši konečného zůstatku k datu 31. 10. 2021 ve výši - 20 916,65 Kč, k datu 30. 11. 2021 ve výši - 15 289,06 Kč a k datu 31. 12. 2021 ve výši - 21 067,34 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2023, odeslaného žalovanému dle podacího archu dne 13. 2. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2023, odeslanou žalovanému dle podacího archu následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 15. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 17. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dne 6. 1. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému za účelem konsolidace pohledávek částku 150 087 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 13 418,84 Kč. 18. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyní žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České