4 C 197/2023-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 38 557 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 1. 3. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 25 776 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 14 hotovostních týdenních splátkách po 3 984 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části„ doložené doklady“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 30. 9. 2020. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 33 969 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 25. 11. 2022. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 38 557 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 3. 2019, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč. Žalovanému tak byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a současně se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 400 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit v 14. měsíčních splátkách po 3 984 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Dle smluvních podmínek v části„ povinnosti dlužníka“, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové výše spotřebitelského úvěru. 4. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil částku 33 969 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 30. 9. 2020. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, má dvě vyživované děti do 26 let a žije v nájmu. Je zaměstnán na základě pracovní smlouvy od 1. 1. 2019 na blíže neuvedenou dobu, přičemž čistá mzda představuje částku 19 834 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje pak uvedl žalovaný částkou 3 000 Kč na bydlení a energie, částkou 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částkou 1 000 Kč na výživné. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2023 s výzvou k plnění ve lhůtě 18. 4. 2023 byla žalovanému odeslána dle podacího lístku dne 3. 4. 2023. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 1. 3. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 984 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 33 969 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila žádost o úvěr, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a odhadovaných výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření smlouvy o úvěru. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalovaného z předložených listin. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstr