4 C 20/2023-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 100 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se k jeho řádnému splácení spolu s poplatkem a úroky celkem ve výši 37 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 970 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil řádně a včas. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 25. 9. 2020. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku 22 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 39 617,01 Kč, poplatku ve výši 16 482,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 617,01 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, který žalobkyně za dobu od 15. 1. 2021 do 7. 1. 2022 kapitalizovala částkou 3 250,25 Kč a úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 39 617,01 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, který žalobkyně za dobu od 15. 1. 2021 do 7. 1. 2022 kapitalizovala částkou 8 170,92 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr 80 pravidelnými týdenními hotovostními splátkami ve výši 970 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 6 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 8 000 Kč a inkasním poplatkem pro případ úhrad v hotovosti ve výši 22 800 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 20,74 % p. a. Dle čl. 5, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle vyjádření žalobkyně uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobkyně částku 22 000 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne 4. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to bankovní výpisy. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné nezaopatřené dítě a bydlí jako spolubydlící v rodinném domě s partnerkou. Jako příjem uvedl částku 22 463 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného představovali výdaje na bydlení ve výši 2 400 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a další výdaje 1 423 Kč. V kolonce zápůjčka v současnosti mimo [příjmení] [jméno] žalovaný uvedl [jméno] - EXE ÚŘAD. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, odeslaného dle podacího archu žalovanému dne 4. 2. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 byla žalovanému odeslána dle podacího archu dne 19. 4. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnil, když uhradil celkem pouze částku 22 000 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 14. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tak dle údajů uvedených v žádosti o úvěr měla být informace o příjmu žalovaného ověřena prostřednictvím výpisu z účtu, který žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalovaného, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, především registr exekucí a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kd