4 C 28/2023-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 192 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 6. 2021 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce [webová adresa], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve lhůtě 30 dnů s možností prodloužení splatnosti. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, BRKI a SOLUS a žalovaný byl podroben credit scoringu. Žalovaný však uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku 3 010 Kč a žalobkyně proto požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2022 do zaplacení, který za dobu od 15. 5. 2022 do 29. 6. 2022 kapitalizovala částkou 165,74 Kč. Dlužná částka 11 192 Kč sestává z jistiny 9 488 Kč, poplatku z poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za prodloužení 490 Kč, účelně vynaložených nákladů 400 Kč a smluvní pokuty 285 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a webové stránky žalobkyně umístěné na internetové adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit ve lhůtě 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Poplatek za expres výplatu byl sjednán ve výši 199 Kč. V části smlouvy nazvané desetiprocentní odklad byla sjednána možnost odložení splatnosti úvěru na základě žádosti žalovaného a zpoplatněná poplatkem za odklad ve výši 490 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno v záhlaví smlouvy a části smlouvy nazvané náklady úvěru a sankce právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné jistiny a úroků a dále poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. 4. Dle potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 15. 65. 2021 byla částka 10 000 Kč poskytnuta žalobkyní dne 15. 6. 2021 na účet, jehož majitelem byl dle potvrzení [právnická osoba] žalovaný. 5. Dle výpisu čerpání uhradil žalovaný na pohledávku žalobkyně celkem částku 3 010 Kč. 6. V dokumentu nazvaném potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla výše celkových měsíčních příjmu žalovaného dle žádosti uvedena částkou 25 000 Kč a výše celkových měsíčních výdajů žalovaného částkou 13 602 Kč, z toho částka 5 361 Kč na splátky jiným společnostem, částka 4 381 Kč minimální výdaje na bydlení a částka 3 860 Kč životní minimum žalovaného. Z úvěrové zprávy žalovaného ze dne 15. 6. 2021 soud zjistil, že pro osobu žalovaného byly evidování dva existující splátkové kontrakty s výší měsíční splátky 5 379 Kč a jeden existující kontrakt kreditní splátkový se zůstatkem jistiny ve výši 63 321 Kč. 7. Předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 byla žalovanému zaslána dle podacího archu dne 20. 4. 2022. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 15. 6. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 30 dnů. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně částku 3 010 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Navíc je zřejmé, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy další dva existující splátkové kontrakty s výší měsíční splátky 5 379 Kč a jeden existující kontrakt kreditní splátkový se zůstatkem jistiny ve výši 63 321 Kč. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4.