6 C 137/2023-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 32 738,03 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 323,39 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 26. 1. 2021, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč převodem na účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni úroky ve výši 69 730 Kč. Celkovou dlužnou částku 104 730 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 30měsíčních splátkách po 3 491 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím centrálního registru dlužníků a centrální evidence exekucí. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 12. 8. 2021. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 24 437 Kč. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 32 738,03 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu v celkové výši 8 323,39 Kč. 2. Žalovaná vyslovila nesouhlas s uložením plnění v žalované výši, neboť nebyla před uzavřením smlouvy řádně ověřena její úvěruschopnost a navrhla zamítnutí návrhu žalobkyně v plném rozsahu. Pro případ uložení plnění požádala o uložení plnění ve splátkách. Pravidelný hrubý měsíční příjem ze zaměstnání představuje částku 19 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje pak představuje nájem ve výši 5 000 Kč, splátka [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 1 200 Kč a jízdenka MHD měsíční ve výši 880 Kč. 3. Žalobkyně souhlasila s uložením plnění žalované ve splátkách v minimální výši 3 000 Kč. 4. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 1. 2021, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut na její účet číslo [bankovní účet] dne 1. 2. 2021 úvěr ve výši 35 000 Kč a současně se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 69 730 Kč třiceti měsíčními splátkami po 3 491 Kč do 26. 7. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky a splátkový kalendář. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 111,33 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny, příslušenství a smluvní pokuty. 6. Dle shodných tvrzení účastníků řízení uhradila dosud žalovaná na pohledávku žalobkyně částku 24 437 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 26. 7. 2023. 7. Žalované byly zaslány upomínky ze dne 27. 11. 2021, 15. 11. 2021, 27. 12. 2021, 25. 5. 2022 a 31. 10. 2021 8. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že příjem žalované z pracovního poměru činil v listopadu 2020 částku 45 537 Kč a prosinci 2020 částku 28 632 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí a zprávy NRKI ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že osoba žalované k tomuto datu neprocházela, případně neměla v registru evidován žádný neukončený kontrakt. 9. Ze smlouvy o nájmu ze dne 31. 7. 2023 soud zjistil, že se žalovaná zavázala hradit pronajímateli měsíční nájemné ve výši 5 000 Kč, splatné vždy k 15. dni měsíce. 10. Předžalobní výzva ze dne 22. 6. 2022 byla žalované zaslána dne 24. 6. 2022. 11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 17. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 26. 1. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na běžný účet částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 491 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 24 437 Kč. 18. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila výplatní pásky žalované, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy týkající se ověření skutečné výše měsíčních výdajů žalované. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalované z jí předložených listin. 19. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princi