6 C 153/2023-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 937,23 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 8. 8. 2018 úvěrovou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení. Tuto svoji povinnost si však neplnila a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 12 137,23 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, úrokem z prodlení ve výši 971,01 Kč, s úrokem ve výši 1 519,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 937,23 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 12 137,23 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 8. 8. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně účinné od 1. 1. 2012. Žalovaná dále podpisem úvěrové smlouvy potvrdila převzetí kreditní karty. Strany si dále sjednaly, že úroková sazba činí 17,88 % ročně v době uzavření smlouvy a dále dle aktuálního uveřejněného úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně. V článku 5 odst. 5 a odst. 6 smlouvy bylo stanoveno, že v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s plněním jakékoliv pohledávky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a pro případ prodlení s plněním také požadovat úrok z prodlení z dlužné částky. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaná je povinna hradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytované služby, jejichž konkrétní výše je stanovena na straně 2 smlouvy. Dle sazebníku činí poplatek za dotaz na hotovostní zůstatek prostřednictvím bankomatu ostatních bank v ČR a v zahraničí 20 Kč, poplatek za zaslání upomínky 600 Kč a poplatek za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč měsíčně. 4. Dle platební historie čerpala žalovaná na úvěr právní předchůdkyně žalobkyně v době od 8. 8. 2018 do 10. 12. 2021 celkem částku 99 173,79 Kč a k tomuto datu uhradila celkem na úvěr celkem částku 99 002,64 Kč Poslední platba žalované je evidována dne 10. 12. 2021. Dopisem ze dne 1. 9. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 23 456,89 Kč ve lhůtě do 15. 9. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022, odeslaného dle podacího archu žalované dne 14. 7. 2022, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzva ze dne 12. 12. 2022 byla žalované odeslána dle podacího archu dne 12. 12. 2022. 6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici žádost o poskytnutí úvěru ze dne 7. 8. 2018, v níž žalovaná prohlásila, že bydlí u rodičů, je svobodná, nevyživuje žádnou osobu, měsíční příjem činí 19 849 Kč a nezbytné měsíční výdaje činí 0 Kč. 7. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovaná příjemkyní invalidního důchodu ve výši 6 422 Kč měsíčně a dále příjem dle potvrzení o příjmu představoval částku 13 427 Kč. Žalovaná měla povinnost platit i jiné splátky v době sjednání smlouvy, a to interní splátky u předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] ve výši 350 Kč. 8. Dle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 11. Dle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud musel zabývat tím, zda předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalované, tak dle údajů uvedených v žádosti o úvěr nebyla informace o příjmu žalované ověřena. Žalobkyně dále nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shor