6 C 230/2023-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 71 390 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 17. 10. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 9 000 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 18 hotovostních týdenních splátkách po 4 770 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob [příjmení] a dalších registrů. Informace poskytnuté žalovaným byly konfrontovány s údaji dostupnými v uvedených registrech a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 18. 4. 2021. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 14 770 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 7. 1. 2022. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 71 390 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 10. 2019, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a potvrzení o provedené platbě na bankovní účet žalovaného soud zjistil, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 26 860 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v 18měsíčních splátkách po 4 770 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře do 18. 4. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 25,23 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo od smlouvy odstoupit a požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části jistiny. Dle vyjádření žalobkyně uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobkyně částku 14 770 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 25. 10. 2022. 4. Ze zákaznické karty ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný nepředložil právní předchůdkyni žalobkyně žádné doklady k prověření úvěruschopnosti. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, má dvě nezaopatřené děti a žije v nájmu. Byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy u společnosti [právnická osoba], přičemž čistá mzda představovala částku 20 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 12 410 Kč, z toho 3 410 Kč osobní výdaje, 4 000 Kč výdaje na bydlení, 1 000 Kč doprava a 4 000 Kč vyživovací povinnost. 5. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 soud zjistil konečný zůstatek ve výši 191 Kč, příchozí úhradu od společnosti [právnická osoba] ve výši 14 638 Kč a odchozí úhrady v celkové výši 2 380 Kč pro příjemce Tipsport. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019 soud zjistil konečný zůstatek ve výši 4151 Kč, příchozí úhradu od společnosti [právnická osoba] ve výši 16 035 Kč a odchozí úhrady v celkové výši 8 238 Kč označenou 2xnájem. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, odeslanému žalovanému dne 4. 2. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 byla žalovanému zaslána dne 19. 4. 2022. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 17. 10. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 770 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 14 770 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření smlouvy o úvěru. Z předložených výpisů z účtu žalovaného navíc vyplývá, že konečný zůstatek na účtu žalovaného za 2 měsíce předcházející uzavř