6 C 270/2022-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 100 887,37 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 14. 11. 2016 smlouva o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě byl žalované zřízen a veden běžný účet č. [bankovní účet] a dále dne 9. 5. 2019 smlouva o povoleném debetu, na základě níž bylo žalované umožněno přečerpání osobního účtu až do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnila a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 24. 11. 2021 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 100 000 Kč, poplatků ve výši 887,37 Kč a úroku ve výši 12 711,13 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do 14. 12. 2021. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z jistiny za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované žalobkyně předložila vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně, která vycházela především z externích a interních databází a běžného účtu žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 14. 1. 2016 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně mimo jiné zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet a umožnit žalované využívat služby přímého bankovnictví, přičemž žalovaná se zavázala za tyto služby hradit právnímu předchůdci žalobkyně sjednané poplatky dle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Dle čl. 14 všeobecných obchodních podmínek, které tvořili nedílnou součást smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu klienta. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb v souladu s čl. 14 všeobecných podmínek od smlouvy odstoupila s účinností ke dni 25. 11. 2021 a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě nepovoleného záporného zůstatku na účtu. Z výpisu z osobního účtu žalované soud zjistil výši neuhrazených poplatků po splatnosti ve výši 887,37 Kč. 4. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 9. 5. 2019 a akceptace návrhu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně z téhož dne soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla za pomocí prostředků komunikace na dálku dne 9. 5. 2019 uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu žalované č. [bankovní účet], na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalované povolený debet na běžném účtu ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit ve lhůtě jednoho roku s možností opakovaného čerpání ve stejné lhůtě. Součástí smlouvy byly produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu účinné od 1. 3. 2012. Výše úrokové sazby byla ve smlouvě o úvěru sjednána ve výši 21,9 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo dle čl. VI smlouvy o úvěru tím, jak žalovaná nakládala s prostředky na účtu. Žalovaná byla dále povinna hradit ceny za služby poskytované v souvislosti s úvěrem, přičemž výše poplatku za upomínku byla stanovena částkou 500 Kč a výše poplatku za správu běžného účtu částkou 250 Kč měsíčně. Dle čl. VII bodu I smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna nejpozději poslední den lhůty jednoho roku uhradit povolený debet, tzn. zajistit nulový nebo kreditní zůstatek na běžném účtu. Dle prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 11. 2021 a výpisu z účtu a výpisu z povoleného debetu však žalovaná tuto povinnost opakovaně porušovala a právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr dle čl. 6 písm. a produktových podmínek za splatný a žalovanou vyzvala k úhradě celkové částky sestávající dle výpisu z povoleného debetu z jistiny 100 000 Kč a úroku po splatnosti ve výši 12 711,13 Kč. 5. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně byla provedena lustrace žalované v registrech ISIR, BRKI, NRKI a SOLUS a negativním výsledkem a ověřena průměrný výše příjmů 78 415,03 Kč a výše výdajů na běžném účtu žalované. Z mimořádného výpisu z účtu žalované soud zjistil výši příjmu a výdajů na účtu žalované v době předcházející uzavření smlouvy o povoleném debetu. 6. Z rámcové smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2022, odeslanou žalované dle podacího archu dne 25. 3. 2022, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustanovení § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 10. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Na základě shora provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 11. 2016 uzavřena smlouva o běžném účtu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet a poskytovat s tím související služby, za které se žalovaná zavázala hradit poplatky a dále dne 9. 5. 2019 smlouva o úvěru formou