6 C 66/2023-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 281 958,55 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne 6. 12. 2018 smlouvu o účelově neurčeném spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 300 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit 120 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 640 Kč Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 % ročně. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr (SOLUS), insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalované na základě prohlášení žalované a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalované na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 5. 11. 2021 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 279 958,55 Kč. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 99 717,33 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 6. 1. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 6. 12. 2018 a akceptace návrhu z téhož dne soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 6. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 4 640 Kč. [příjmení] 300 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 13,90 % p. a. Dle čl. 11 a 12 produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba], účinných od 31. 12. 2013, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit, v případě prodlení klienta s jakoukoliv platební povinností, již vyčerpané částky úvěru (jistina) včetně úroků za splatné. Dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně činil poplatek za výzvu k zaplacení dluhu / splnění jiné smluvní povinnosti částku 500 Kč. 4. Dle souhrnného výpisu pohybů na účtu čerpala žalovaná úvěr ve výši 300 000 Kč dne 6. 12. 2018. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu a tabulky celkového počtu započtených splátek soud zjistil, že žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyně poslední splátku dne 20. 4. 2021 a celkem byla uhrazena na pohledávku žalobkyně částka 99 717,33 Kč. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná porušovala opakovaně smluvní podmínky a právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Dle přehledu podacích čísel bylo prohlášení právní předchůdkyní žalobkyně žalované zasláno. 7. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopnosti klienta a návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 6. 12. 2018 byla ovdovělá žalovaná ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem ve vlastním domě/bytě, počet vyživovaných dětí uvedla 2, k pracovnímu zařazení uvedla důchodce, měsíční výši příjmů uvedla částkou 18 500 Kč a ke splátkám jiných úvěrů uvedla částku 8 200 Kč. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena lustrace osoby žalované v registrech ISIR, IBL, BRKI/NRKI, SOLUS a databázi neplatných dokladů s negativním výsledkem, příp. bez negativního záznamu. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 10. 1. 2022 bylo žalované odesláno dne 20. 1. 2022. Předžalobní výzva s výzvou k úhradě dluhu ze dne 24. 3. 2022 byla žalované zaslána dne 25. 3. 2022. 9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 16. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 6. 12. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 300 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 640 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 99 717,33 Kč. 17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Byť žalobkyně předložila návrh na uzavření smlouvy, ve které žalovaná uvedla výši svých měsíčních příjmů a měsíčních výdajů na splátky předchozích úvěrů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uveden