6 C 99/2022-113 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 478,79 Kč z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] ze dne 14. 3. 2017, na jejímž základě mu byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti tím, že nehradil sjednané splátky a žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 44 478,79 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 7 952,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 688,96 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací, které si aktivně zjistila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, konkrétně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v registru [příjmení], ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů, přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný měl dluhy nebo že by proti němu bylo vedeno insolvenční řízení, ani to, že by měl evidovánu adresu na obecním či městském úřadě či že by jeho doklad totožnosti byl neplatný. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela z informací uváděných žalovaným v žádosti o úvěr, kdy informaci o výši příjmu konfrontovala s transakcemi na běžném účtu žalovaného. Dále vycházela rovněž z demografických a statistických dat. Stran posuzování výdajové stránky, žalobkyně uvedla, že vycházela z prohlášení žalovaného, dále z životního minima a z výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 3 407 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti tak vycházela z měsíčního příjmu 33 068 Kč a měsíčních výdajů ve výši 9 953 Kč, které jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 2 336 Kč (tato výše vycházela z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu), částkou 3 410 Kč představující životní minimum, výdaji žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 3 407 Kč a dále žalobkyně zohlednila ostatní výdaje žalovaného a náklady na pojištění v souhrnné výši 800 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že až do 30. 4. 2020 splátky úvěru řádně hradil. Splátky nemohl dále hradit, protože v důsledku pandemie COVID-19 ukončil své tehdejší zaměstnání i podnikatelskou činnost, kterou vykonával na vedlejší úvazek. Od 1. 5. 2020 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, jeho příjem byl pouze z dávek hmotné nouze. Nadto platilo i nařízení vlády ČR, na jehož základě měly banky přerušit úročení úvěrů a odložit jejich splácení v důsledku pandemie, což se evidentně v jeho případě nestalo. Navrhl vyrovnání zapůjčených finančních prostředků v rámci jeho možností formou splátkového kalendáře, jejichž výši později upřesnil na částku 2 000 Kč měsíčně. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 3. 2017 uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě [číslo] s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 % vyčerpané jistiny s úroky, minimálně však ve výši 100 Kč, a to inkasem z běžného účtu žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši dle oznámení o úrokových sazbách, který od 14. 2. 2018 činil 21,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky osobních kreditních karet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně tedy od smlouvy v souladu ustanovením s čl. 5 a 5.2 podmínky osobních kreditních karet dopisem ze dne 12. 7. 2021 odstoupila a požadovala neprodleně uhradit veškeré dlužné částky včetně příslušenství. 4. Dle historického výpisu z účtu žalovaný čerpal úvěr průběžně a trvale do prodlení se dostal v červnu 2021. Dle historického výpisu z účtu čerpal žalovaný na základě úvěrové smlouvy celkem částku 46 557,57 Kč a na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 42 306,63 Kč, přičemž poslední platba ve výši 199 Kč je evidována dne 3. 5. 2021. 5. Předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného z 14. 3. 2017, v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí v nájmu a jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně. Jako další měsíční výdaje uvedl platby pojištění ve výši 300 Kč, spoření ve výši 300 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Dále uvedl, že má další závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 10 000 Kč. V žádosti žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjmy plynou ze závislé činnosti, přičemž má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 28 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 12. 9. 2016 do 14. 3. 2017, z nichž je zřetelné, že žalovanému byl v tomto období pravidelně vyplácen příspěvek na bydlení, který se v této době pohyboval v rozmezí 2 045 Kč a 2 761 Kč měsíčně, a dále mu zde byly připisovány platby od [právnická osoba] [anonymizována tři slova] r.o., přičemž dne 20. 9. 2016 byla od této společnosti připsána platba ve výši 9 306 Kč s označením "Výplata za srpen 2016; v dalších měsících byly pak platby od této společnosti označeny jako "zbytek výplaty za (a označení příslušného měsíce) " a pohybovaly se v rozmezí od 1 258 Kč do 4 968 Kč. Z výpisu jsou pak zřejmé také další příjmové položky, a to vklady hotovosti na tento účet, které probíhaly i několikrát měsíčně v různých výších (od 100 Kč do 9 000 Kč) a jsou zde i dvě drobnější platby učiněné z účtu vedeného na jméno [jméno] [celé jméno žalovaného]. V neposlední řadě žalovaný dne 8. 3. 2017 obdržel částku 10 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o. Výdajové položky z předloženého výpisu nejsou vůbec patrné. V dokumentu Návrh na rozhodnutí o poskytnutí – Kreditní karta osobní byl uveden ohledně osoby žalovaného negativní záznam lustrace v registrech ISIR, BRKI, NRKI a SOLUS a dále tři existující úvěry poskytnuté žalovanému žalobkyní s celkovou výší nesplacené jistiny 116 697,12 Kč. 6. Z potvrzení z Úřadu práce ze dne 1.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2.5.2020 do 31.10.2021, podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 2.5.2020 do 1.10.2020. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2021, odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 8. Z dalších listinných důkazů soud ničeho relevantního nezjistil. 9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednan