13 C 20/2023-95 — Okresní soud v Hodoníně

1. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se po žalovaném domáhala zaplacení 124 754,25 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 16. 7. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny ve výši 150 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 16,60 % ročně z poskytnutého úvěru, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 085,49 Kč, kdy anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 3. 2021. Dne 29. 4. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně splátkovou dohodu, v níž uznal svůj dluh v plné výši včetně poplatků a pokut a zavázal se jej opět splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 750 Kč. Ani tuto dohodu žalovaný nedodržel a dlužnou částku zcela nesplatil. Celkově žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu 91 139,51 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2023, č. j. 13 C 20/2023-81 vstoupila do řízení žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně po žalovaném v žalobě (po jejím částečném zpětvzetí a rozšíření) požadovala dlužnou jistinu ve výši 124 754,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 963,86 Kč (za období od 16. 7. 2018 do 1. 3. 2021), úrok ve výši 16,6 % ročně z částky 124 754,25 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 124 754,25 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný a dále provedla lustrace v interních systémech, v systému Solus, v insolvenčním rejstříku. Příjmy a výdaje žalovaného zjistila z běžného účtu žalovaného, příjem byl rovněž ověřen potvrzením od zaměstnavatele. Výdaje byly dále stanoveny jako součet nákladů na bydlení a nákladů na živobytí žalovaného. Životní náklady tak byly vypočteny v částce 5 084,14 Kč měsíčně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dne 16. 7. 2018 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - , Anonymizováno, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 16,60 % ročně a s poplatkem za pojištění ve výši 253 Kč měsíčně právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 96 měsíčních splátkách po 3 085,49 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč a případné další poplatky (50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů žalovaného, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný). Ve smlouvě bylo ujednáno, že úvěr bude žalovanému poskytnut jako neúčelový ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Smlouva byla podepsána elektronicky pomocí SignPad. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků, oba dokumenty byly soudu předloženy. Žalobkyně dále doložila i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.4. Ze žádosti o úvěr podepsané žalovaným ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl být v době poskytnutí úvěru zaměstnán na dobu určitou jako dělník/řemeslník u , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 522 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti byl vyčíslen částkou 50 000 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě/bytě, nevyživuje žádnou osobu. Ostatní nezbytné měsíční náklady byly vyčísleny částkou 0 Kč. Žalovaný také uvedl, že nemá jiné měsíční splátky a nejsou mu prováděny srážky ze mzdy.5. Z potvrzení o výši příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného dne 13. 7. 2018 plyne, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činil 20 522 Kč.6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 20 522 Kč, který měl být ověřen z dokladu o příjmu, z čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 50 000 Kč, zohlednila, že žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě a počítala s podílem 41,04 % na nákladech na bydlení, dále zohlednila dosavadní interní a externí splátky ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného z 31. 7. 2018 je patrné, že dne 16. 7. 2018 byla částka 150 000 Kč zaslána na tento účet s poznámkou, že se jedná o čerpání úvěru 226338565. Z téhož výpisu pak bylo zjištěno, že dne 20. 7. 2018 byla na tento účet zaslána částka 17 958 Kč od společnosti , právnická osoba, s poznámkou , IBAN, .8. Z výpisu z úvěrového účtu z 31. 7. 2018 je zřejmé, že dne 16. 7. 2018 byla převedena žalovanému na jeho běžný účet částka 150 000 Kč s popisem „čerpání úvěru“.9. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 7/2018 do 12/2021 je patrné, jak žalovaný úvěr splácel a jaké mu byly účtovány poplatky a, že na předmětný dluh žalovaný uhradil celkem 91 139,51 Kč.10. Dopisem ze dne 3. 3. 2021 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 1. 3. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 139 568,77 Kč nejpozději do 17. 3. 2021.11. Z dohody o splátkách z 29. 4. 2021 a z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě přečerpání a za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob placení vyplývá, že žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 137 069 Kč a zavázal se jej splatit v měsíčních splátkách po 2 750 Kč, splatných vždy 21. dne v měsíci. Zároveň se strany dohodly, že po dobu účinnosti této dohody dluh nebude úročen.12. Předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 15 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána téhož dne, jak bylo doloženo poštovním podacím archem.13. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“14. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěry byly poskytovány v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.15. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z vý