13 C 246/2023-72 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 986,57 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , se žalovanou uzavřela dne 9. 12. 2021 elektronicky smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě zaslala žalované na její bankovní účet částku ve výši 10 597 Kč za účelem financování nákupu spotřebního zboží. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 19,34 % v 11 splátkách po 1 143 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, mezi které patřila rovněž výše příjmů a výdajů a informace o jejím celkovém osobním stavu, přitom výši nákladů na bydlení kontrolovala/ověřovala dle tabulky minimálních nákladů na bydlení. Dále předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v interních i externích databázích, v registru SOLUS. Žalovaná však uhradila pouze jedinou splátku ve výši 1 100 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 9 751,78 Kč na jistině úvěru, 600 Kč na poplatcích, 214,79 Kč na pokutách, 420 Kč na pojištění a 634,53 Kč na smluvním úroku ke dni 31. 7. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně posléze postoupila pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy žalobkyni. Žalobkyně po žalované v žalobě požadovala kromě dlužné částky ve výši 10 986,57 Kč (jistina 9 751,78 Kč, poplatky 600 Kč, pokuty 214,79 Kč a pojištění 420 Kč) a kapitalizovaného úroku ve výši 634,53 Kč, i úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 10 986,57 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 986,57 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 9. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná elektronicky podepsala návrh smlouvy, který byl následně elektronicky podepsán právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 597 Kč na koupi mobilního telefonu, kdy kupní cena činila 10 597 Kč. Úvěr měl být poskytnut převodem peněžních prostředků na účet zprostředkovatele úvěru , právnická osoba, ., s nímž žalovaná uzavřela kupní smlouvu na uvedené zboží a jehož cena měla být financována prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Poskytnutou jistinu se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 19,34 % ročně a s cenou úvěru včetně pojištění výši 1 976 Kč, v 11 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíčních splátek (včetně pojištění) činila 1 143 Kč a byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 1. 2022. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 11 649 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalované s úhradou splátek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Dále byla ve smlouvě ujednána možnost požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku ve výši 600 Kč a možnost účtovat poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro klasické úvěry a Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020.V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů/dětí, je zaměstnána s měsíčním příjmem 30 000 Kč. Dále uvedla celkové náklady domácnosti 3 000 Kč a neuvedla žádné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.)Žalobkyně dále doložila Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, kde jsou shrnuty informace o zprostředkovateli úvěru, společnosti , právnická osoba, . Dále žalobkyně doložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dopis ze dne 10. 12. 2021; kde v obou dokumentech jsou shrnuty podrobnosti úvěru.Dopisem ze dne 28. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, uvědomila žalovanou, že celý úvěr se stává splatným ke dni 31. 7. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 11 622 Kč do 31. 7. 2022.Z platební historie soud zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 1 100 Kč (z toho na úroky 170,78 Kč a na pojištění 336 Kč). Dlužná částka k 20. 6. 2022 činila 11 621,10 Kč (z toho na úrocích 634,53 Kč, na pojištění 420 Kč, na poplatcích 600 Kč a na pokutě 214,79 Kč).Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, jak je zřejmé z doloženého potvrzení o úplatě. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 8. 8. 2022, jehož odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 22. 8. 2022 a konečně i předžalobní upomínkou ze dne 22. 8. 2022, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do sedmi dnů od odeslání této výzvy a jejíž odeslání dne 23. 8. 2022 žalobkyně prokázala podacím archem.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen