20 C 256/2023-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 822 Kč s příslušenstvím z titulu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 13. 8. 2020. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, když žalovaný se zavázal, že mimo tuto částku uhradí ještě částku 16 006 Kč, a to v 78týdenních splátkách po 360 Kč, když poslední splátka měla být splatná 10. 2. 2022. Žalovaný však po celou dobu uhradil pouze 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, kdy zejména vycházela z informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Údaje byly zachyceny v zákaznické kartě. Dále doplnil, že se ze zákaznické karty podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci z výplatních pásek žalovaného a současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, žalovaný byl zaměstnán, jeho měsíční příjem činil 16 541 Kč, žil ve vlastním bytě či domě, neměl vyživovací povinnost a neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku jiné společnosti.2. Žalovaný se nevyjádřil a po celou dobu zůstal nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením navrhla žalobkyně.3. Ze zákaznické karty ze dne 13. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný původně požadoval částku 10 000 Kč, kdy požadoval měsíční splatnost. Uvedl, že pracuje na plný úvazek, je ženatý, jeho příjem činí 16 541 Kč. Zápůjčku u jiné společnosti nemá a bankovní účet má. Současně měl předložit dvě výplatní pásky, a to za květen a červen roku 2020 a uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 7 400 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, soud zjistil, že tato smlouva byla podepsána mezi žalovaným a společnosti , právnická osoba, Jednalo se o smlouvu s týdenní splatností jednotlivých splátek, žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč a on se zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 666 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 9 416 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, splácení ve výši 2 750 Kč. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, když tato listina podepsána není.5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 500 Kč, a to dne 26. 8. 2020 částku 360 Kč a dne 14. 9. 2020 částku 140 Kč.6. Co se týká rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, na který žalobkyně odkazovala, soud uvádí, že tento rozsudek není v dané věci přiléhavý, když v tomto rozsudku je výslovně uvedeno, že byly předloženy výplatní pásky i pracovní smlouva a byla doložena nájemní smlouva, tedy alespoň částečně byla zkoumána výdajová stránka.7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z“ na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno listinou nazvanou „oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 16. 12. 2022, která byla odeslána 13. ledna 2023. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, a to do 10 dnů od doručení dopisu a před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dopisem ze 1. 6. 2023 k zaplacení dlužné částky, když tato listina mu byla odeslána 2. 6. 2023.8. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z. „lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky.9. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“11. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy předchůdkyně žalobkyně ověřila výplatními páskami. Výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující výdaje žalované (např. úplný výpis z účtu, ačkoliv účet v bance žalovaný měl). Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného a vychází u výdajů výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatelé úvěrů musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.12. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek nep