23 C 29/2024-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 104 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 625,96 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně“) se žalovaným uzavřela Rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, a dále dne 30. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala za žalovaného zprostředkovateli úvěru uhradit kupní cena za zboží či služby ve výši 15 104 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným pojištěním schopnosti v celkové výši 23 400 Kč, a to v 24měsíčních splátkách ve výši 975 Kč (z čehož 903 Kč činila splátka úvěru a 72 Kč platba pojistného). K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalovaného byla prověřována na základě informací získaných od žalovaného a jejich následným ověřením nahlédnutím do databází SOLUS, BRKI, NRKI, bankovních i nebankovních registrů. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy o úvěru, když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 28. 2. 2023 za splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 15 104 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 213,96 Kč, nesplacené měsíční poplatky za pojištění ve výši 360 Kč a poplatek za upomínání ve výši 600 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného pak žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 15 104 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a smluvní úrok z úvěru ve výši 37,39 % ročně z jistiny, a to za období od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023 kapitalizovaný částkou 1 392,51 Kč a dále ve výši 15 % ročně z jistiny od 4. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně pak dále požadovala také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ze období od 17. 2. 2023 do 10. 8. 2023 v celkové výši 2 625,96 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 7. 2022 podepsána rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, a dále na základě žádosti žalovaného smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala za žalovaného uhradit zprostředkovateli úvěru společnosti , Anonymizováno, cenu za zboží ve výši 15 104 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a pojistným na sjednané pojištění SOUBOR MASTER ve 24 měsíčních splátkách ve výši 975 Kč (903 Kč bez pojištění). Ve smlouvě byla dále sjednána úroková sazba ve výši 37,39 %. Pro případ nesplácení úvěru bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a nákladů spojených s vymáháním závazku ve výši 600 Kč. Ze smlouvy současně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při uzavírání smlouvy ze skutečností, že žalovaný je svobodný, bezdětný, žije u rodičů, je od roku 2020 zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 18 500 Kč a celkové náklady jeho domácnosti činí 2 000 Kč. Žalovanému byly poskytnuty informace o úvěru na Formuláři pro standardní informace, souhrnné informace včetně předvyplněných poštovních poukázek byly žalovanému sděleny i dopisem ze dne 2. 8. 2022. Dopisem ze dne 25. 1. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru s tím, že úvěr se ke dni 28. 2. 2023 stane splatným, a současně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 18 458 Kč. Dle platební historie úvěru žalovaný po čerpání úvěru neuhradil žádnou splátku, ke dni 18. 1. 2023 činila celková dlužná částka 18 457,07 Kč.4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 byla uvedená pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 3. 2023, a dále oznámením žalobkyně z téhož dne, dle předloženého poštovního archu odeslaným dne 30. 3. 2023.5. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 7. 2023. Dle doloženého podacího archu byla upomínka žalovanému zaslána dne 30. 6. 2023.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala za žalovaného uhradit zprostředkovateli úvěru kupní cenu za zboží ve výši 15 104 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se sjednaným pojištěním a poplatky ve 24měsíčních splátkách ve výši 975 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé poskytnuté jistiny, sjednaného pojištění a smluvní pokuty. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.13. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do