23 C 9/2024-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2021 nazvané jako smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní www.coolcredit.cz, součástí dokončení žádosti o úvěr bylo též zadání verifikační platby žalovaným, aby tak bylo možné ověřit totožnost jeho osoby. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí jistiny ve výši 6 000 Kč, a to nejpozději dne 28. 2. 2022. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 11,75 % od 1. 3. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 12. 2021 uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o zápůjčce. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, s tím, že žalovaný na důkaz svého ztotožnění provedl ze svého bankovního účtu verifikační platbu na bankovní účet žalobkyně (výpis z běžného účtu ze dne 22. 12. 2021) a posléze měl namísto svého podpisu zadat autorizační kód uvedený v podpisové části smlouvy (PIN kód: , Anonymizováno, ). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky nejpozději do 2 dnů od uzavření smlouvy, přičemž dle doloženého potvrzení žalobkyně odeslala jistinu ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného ještě v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit dlužnou částku společně s poplatkem ve výši 6 000 Kč nejpozději dne 28. 2. 2022. RPSN byla stanovena na 1 688 %, a celková částka ke splacení žalovaným tak činila 16 000 Kč. Pro případ, že by žalovaný nezaplatil částku včas, ujednaly si smluvní strany v odst. 2.3 smlouvy, že veškeré dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny. V ustanovení 2.4 smlouvy si strany pro případ prodlení žalovaného dále ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně v čl. 2.5 smlouvy povinnost zaplatit náhradu účelně vynaložených výdajů vzniklých v důsledků prodlení žalovaného, mj. též částku 500 Kč za listinnou upomínku. Žalobkyně soudu předložila též všeobecné obchodní podmínky, jež se staly nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce.4. Výzvami ze dnů 25. 1. 2022, 5. 2. 2022, 24. 2. 2022, 5. 3. 2022, 18. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě dopisem ze dne 1. 3. 2023 odeslaným následujícího dne.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. V předmětné věci bylo třeba nejprve posoudit předloženou smlouvu o úvěru ze dne 22. 12. 2021, na základě níž byly žalobkyní poskytnuty žalovanému bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nejprve je tedy třeba zabývat se otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) absolutně neplatná.11. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného. K úvěrové smlouvě nedoložila ani žádost o úvěr, případně jiný dokument, v němž by jí žalovaný sdělil informace o své osobě týkající se jeho majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace by pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalovaného atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalovaném nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatele o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.12. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.13. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil částku 5 000 Kč. K úhradě tak zbývá částka 5 000 Kč, která představuje nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. To, že si žalobkyně tuto částku započetla na smluvní pokutu či náklady spojené s uplatněním pohledávky není rozhodné, když ujednání o smluvní pokutě (stejně jako ujednání o ceně za upomínku) je, stejně jako celá smlouva, neplatné. Právě v rozsahu částky 5 000 Kč tak soud žalobě vyhověl.14. S ohledem na prodlení ža