4 C 31/2024-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 933,40 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou dne 14. 1. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 561 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, poplatku za zpracování, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení, a pojištění, to vše v 65 týdenních splátkách po 348 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 14. 4. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací sdělených žalovanou, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, za současného ověření oproti žalovanou předloženým dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradila pouze 2 394 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 21. 6. 2021. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 8 956 Kč, poplatek ve výši 9 977,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 358,51 Kč (tj. úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 4. 2022 do 14. 12. 2022), úrok z prodlení ve výši 896,11 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 956 Kč od 30. 10. 2021 do 14. 12. 2022), a dále úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 14. 1. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 6 544 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 567 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, to vše v 65 týdenních splátkách po 348 Kč. Dle smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 88,0 % ročně a částka 10 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle čl. 6. 6 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobce právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 13. 1. 2021 zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je zaměstnána jako dělnice u zaměstnavatele , Anonymizováno, , její čistý příjem ze zaměstnání činí 8 142 Kč, jiné příjmy nemá. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Na kartě zákazníka je dále uvedeno, že k těmto údajům žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky za měsíce 10, 11 roku 2020.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 se podává, že na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2022. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo odesláno dne 13. 1. 2023. V oznámení byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 861,74 Kč bez příslušenství do deseti dnů. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023, odeslanou dle podacího lístku následujícího dne.6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatkem za zpracování, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, poplatkem za doplňkové pojištění a příslušenstvím. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.14. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povine