6 C 221/2023-246 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 63 204,63 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“), se žalovaným dne 9. 3. 2011 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta. Prostřednictvím této karty byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit včetně sjednaných úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a poplatků za upomínání, a to v měsíčních minimálních splátkách ve výši 5 % z částky čerpaného úvěru ke konci zúčtovacího období. Úvěrový rámec byl žalovanému postupně navyšován až na konečnou částku 71 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, z toho důvodu právní předchůdce žalobce ke dni 1. 6. 2022 sjednanou smlouvu ukončil. Žalobce se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 61 404,63 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7 162,35 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 375,18 Kč a dále úroků z úvěru ve výši 26,08 % ročně z částky 61 404,63 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 204,63 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobce uvedl, že žádost žalovaného byla ze strany právní předchůdce žalobce hodnocena individuálně, žalovaný byl prověřován v interních i externích databázích, bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky vůči právnímu předchůdci žalobce s celkovou výší měsíčních splátek 6 413 Kč a další závazky vůči jiným subjektům s celkovou měsíční splátkou 7 713 Kč. Dále byly zohledněny údaje deklarované žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je zaměstnán jako zámečník u zahraniční společnosti s čistým měsíčním příjmem 38 110 Kč, má vlastní bydlení a celkové příjmy jeho domácnosti činí 90 000 Kč měsíčně. Uvedené příjmy pak byly porovnány s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ, čímž byla vypočtena částka disponibilních zdrojů žalovaného. Do výdajů žalovaného byly zahrnuty jeho výdaje deklarované v žádosti o úvěr, částka životníma minima a částka normativních nákladů na bydlení. Na základě uvedených šetření a propočtů právní předchůdce žalobce dospěl ke zjištění dostatečné disponibilní částky, a tedy i úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že smlouva o úvěru nebyla mezi stranami platně a účinně uzavřena, neboť neobsahuje žádný časový údaj, přičemž dle ujednání smlouvy má tato nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu poslední smluvní stranou. Žalovaný současně namítal, že mu smlouva nebyla poskytnuta, a to v listinné ani jiné podobě, stejně tak mu nebyly poskytnuty ani ve smlouvě uvedené související dokumenty. Při uzavírání smlouvy nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, tvrzené lustrace žalovaného v externích i interních databázích, bankovním i nebankovním registru, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR žalobce nijak nedoložil. Taktéž nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při navyšování úvěrového rámce, přitom však během 18 měsíců došlo k jeho navýšení na trojnásobek.3. Soud nařídil jednání a ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.4. Dne 8. 3. 2011 žalovaný podal u právního předchůdce žalobce žádost o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, v níž žádal poskytnutí úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru). Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sepsána smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , hodnota, , , spisová značkakterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového rámce 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně, RPSN 26,7 % a poplatky ve splátkách, přičemž minimální splátka činila 5 % z čerpaného úvěru. Celková částka k úhradě žalovaným činila 28 350,48 Kč. Samotná smlouva neobsahuje časový údaj, byla podepsána oběma stranami, k jejímu uzavření došlo dne 9. 3. 2011 (smlouva č. , hodnota, , dispozice ke smlouvě ze dne 9. 3. 2011). Součástí smlouvy byly Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky. Ve smyslu čl. 44b a násl. Všeobecných obchodních podmínek je banka oprávněna písemně odstoupit od smlouvy v případě porušení ze strany klienta, jímž je porušení závazků ze smlouvy, prodlení klienta se splněním závazku a překročení povoleného limitu nebo nedodržení měsíčního kreditního příjmu. Pro případ porušení bylo zakotveno oprávnění poskytovatele úvěru prohlásit závazky klienta za splatné a žádat jejich předčasné vrácení. V souladu s čl. 26 Produktových podmínek je banka v případě prodlení klienta oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení, požadovat poplatky, smluvní pokuty, vztah s klientem ukončit, vymáhat splatný závazek i pohledávku za klientem postoupit. Výše poplatků byla sjednána v Sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy (Sazebník poplatků platný od 13. 9. 2010, Sazebník poplatků , právnická osoba, platný od 1. 1. 2010, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele od 1. 11. 2021). Od 18. 4. 2016 došlo k navýšení sjednaného úroku na 26,08 % ročně (úrokový lístek). Poskytnutý rámec revolvingového úvěru byl postupně navyšován na částku 71 000 Kč, žalovaný úvěr splácel nepravidelně. Smlouva byla ukončena dnem 31. 5. 2022. Celkově žalovaný za dobu trvání smlouvy čerpal peněžní prostředky ve výši 519 217,29 Kč, byly mu naúčtovány úroky v celkové výši 184 680,20 Kč a poplatky ve výši 25 663,86 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem 659 194,37 Kč, poslední splátky byly provedeny dne 31. 12. 2021 ve výši 8 605,09 Kč a dne 31. 1. 2022 ve výši 3 431,33 Kč. Smlouva byla ukončena dnem 31. 5. 2022, ke dni 30. 9. 2022 žalovaný čerpal a nesplatil peněžní prostředky ve výši 69 766,98 Kč (platební historie, výpis ke kreditní kartě).5. Dopisy ze dne 17. 12. 2021 a 19. 4. 2022 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu na úvěrové smlouvě, přičemž byl současně upozorněn, že následkem nesplacení může být vypovězení smlouvy ze strany banky (upomínka ze dne 17. 12. 2021, upomínka ze dne 19. 4. 2022). Dopisem ze dne 1. 6. 2022 právní předchůdce žalobce žalovaného informoval, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek přistoupil k zesplatnění pohledávky (upomínka – rozhodnutí o zesplatnění). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci (smlouva o postoupení ze dne 16. 11. 2022, dohoda o úplatě ze dne 16. 11. 2022, příloha č. 1 – Seznam postupovaných pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2022. Podání zásilky k poštovní přepravě je zřejmé z podacího lístku (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek ze dne 9. 12. 2022). Dopisem ze dne 4. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky ve výši 90 142,51 Kč.6. Soud dále prováděl dokazování k okolnostem posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce. Žalobce předložil žádost o uzavření smlouvy ze dne 8. 3. 2011, v níž žalovaný prohlásil, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, má učňovské vzdělání, od roku 2009 je zaměstnán jako zámečník na dobu neurčitou, přičemž jeho průměrný čistý příjem činí 38 110 Kč, má vlastní bydlení, celkové čisté příjmy domácnosti pak činí 90 000 Kč měsíčně. Z příjmu nejsou prováděny žádné srážky, žalovaný neuváděl ani žádné měsíční splátky. Kolonka předložený doklad o hlavním příjmu zůstala nevyplněna (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty).7. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedené zákony zrušil, se , spisová značkajiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.8. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjed