6 C 286/2023-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 723,20 Kč z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne , datum, s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, na základě které žalovaný čerpal finanční prostředky celkem ve výši 11 374,20 Kč a zavázal se je splatit na základě vystaveného vyúčtování vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich čerpání. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalovaného byla prověřována na základě informací získaných od poskytovatele služby informování , spisová značkao platebním účtu, na základě kterého žalobkyně disponovala přehledem o transakcích na bankovním účtu žalovaného za poslední měsíc před uzavřením smlouvy a lustrací osoby žalovaného v registrech BRKI, NRKI a TelcoScore. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 10 378,20 Kč a poplatků ve výši 2 345 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek, platných od , datum, , soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Poskytnutý revolvingový úvěr včetně nákladů se žalovaný zavázal splatit dle čl. 3.1.5 smluvních podmínek ve lhůtě do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru s možností odložení platby. Dále byl v ceníku sjednán poplatek za upomínku 5, 10, 15, 20, 25 a 30 dnů po splatnosti ve výši 200 Kč a právo na náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 10 % z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, a ceník platný od , datum, . Dle čl. 6. 2 smluvních podmínek úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, a to v případě prodlení žalovaného se splácením jakékoliv platby po dobu delší než 30 dní.4. Dle obratové historie čerpal žalovaný za dobu do , datum, do , datum, celkem částku 11 374,20 Kč a na pohledávku žalobkyně uhradil dne , datum, částku 1 000 Kč. Podáním ze dne , datum, žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením odstoupila od smlouvy o úvěru a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Z výstupu z datového zdroje Eurics soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni , datum, v této databázi evidován žádný existující splátkový či nesplátkový kontrakt. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , vedeného u , jméno FO, a.s., za dobu od , datum, do , datum, , soud zjistil konečný zůstatek na účtu k datu , datum, ve výši 0,10 EUR. V listině nazvané ekonomická a finanční data byl uveden druh bydlení v nájmu, počet vyživovaných osob 1, čistý měsíční příjem z podnikání 14 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje 5 000 Kč.6. Předžalobní výzva s výzvou k úhradě ve lhůtě 8 dnů byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek, předžalobní výzva ze dne , datum, , potvrzení o podání z téhož dne).7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. , spisová značkaPoskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.12. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému celkem částku 11 374,20 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě stanovené na základě pravidelného měsíčního vyúčtování. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku , částka13. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření výše výdajů žalovaného. Pokud jde o ověření výše příjmů žalovaného, tak zde se žalobkyně spokojila pouze s výpisem z běžného účtu žalovaného s konečným zůstatek ve výši 0,10 EUR. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin.14. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru celkem částku 11 374,20 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu , spisová značkaze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Jakkoliv by se mohlo zdát, že