13 C 25/2025-52 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 37 930 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 9. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit dlužnou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a se sjednaným úrokem, to vše do 24 měsíců od jejího poskytnutí. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když žalobkyni neuhradil ničeho; zůstal jí tak dlužen na jistině 30 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 990 Kč a na úrocích 4 410 Kč. Kromě toho požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 12. 10. 2024 do 29. 10. 2024 ve výši 238,49 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z celkové dlužné částky 37 930 Kč za období od 30. 10. 2024 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále byly zohledněny proměnné jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd. Současně provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech NRKI, CRIBIS a ISIR, v nichž nebyl o osobě žalovaného uveden negativní záznam. Zjištěné údaje žalobkyně poté za využití statistického modelu podrobila scoringu prováděnému automatizovaným systémem vytvořeným odbornými zaměstnanci. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění kreditního skóre žalovaného a určení limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně provedla výpočet disponibilní částky domácnosti žalovaného s tím, že zohlednila příjem žalovaného ve výši 75 000 Kč, jako výdaje vzala žalobkyně v úvahu minimální výdaje na bydlení ve výši 11 001 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, splátky uvedené žalovaným ve výši 8 000 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 2 720 Kč; žalobkyně tak vycházela z disponibilní částky domácnosti žalovaného ve výši 48 419 Kč.Žalovaný k žalobě uvedl, že s výší žalobou uplatněného nároku a příslušenství nesouhlasí, v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků vyslovil názor, že „pohledávka je buď neplatná nebo zčásti promlčená“.Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 8. 5. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, úrok dle splátkového kalendáře; sazba RPSN činila 49,10 %. Vedle toho byly sjednány některé další poplatky (poplatek za online platbu, poplatek za „korunový odklad“), splatné, pokud žalovaný příslušnou možnost využije. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Ve smlouvě je uveden bankovní účet, na který měl být úvěr poskytnut, a to účet č. , č. účtu, . Pro případ, že žalovaný nesplatí úvěr do data splatnosti, byla ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které ke dni uzavření smlouvy činily 300 Kč za měsíc vymáhání a mohly se v budoucnu měnit, a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Proces uzavírání smlouvy je upraven v oddílu „Uzavírání úvěrových smluv“ a to tak, že smlouvy jsou uzavírány prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde pomocí příslušného tlačítka klient potvrdí svůj úmysl uzavřít úvěrovou smlouvu, kterou podepíše zvoleným heslem a jedinečným SMS kódem. Žalobkyně předložila také sazebník platný od 4. 1. 2019 a kopii občanského průkazu žalovaného. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že z účtu žalobkyně byla dne 9. 5. 2024 na účet uvedený ve smlouvě, tj. účet č. , č. účtu, zaslána částka 30 000 Kč. Z printscreenu obrazovky internetového bankovnictví je patrné, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.Informace o žalovaném a výsledky lustrací v příslušných registrech jsou shrnuty v úvěrové kartě klienta („Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“), z níž plyne, že žalovaný měl být v době podání žádosti o úvěr zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 75 000 Kč, žalovaný byl bezdětný a jiným společnostem splácel měsíčně 8 000 Kč. Lustrace žalovaného v registrech ISIR, NRKI a CRIBIS byly OK.Z metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta je patrné, jakými postupy a výpočty žalobkyně dospěla k limitu nejvyšší měsíční splátky na žalovaného a na domácnost žalovaného, a to za využití statistických dat.Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru měl dva „existující“ závazky ze splátkových úvěrů u jiných nebankovních poskytovatelů úvěru (osobní úvěr na částku 207 00 Kč, s částkou zbývající k doplacení 282 067 Kč a s měsíční splátkou ve výši 2 156 Kč a spotřební úvěr na částku 377 000 Kč, s částkou zbývající k doplacení 335 581 Kč a s měsíční splátkou ve výši 5 236 Kč a dále měl povolený debet na běžném účtu; ve stavu „ukončeno“ bylo evidováno jedenáct splátkových úvěrů a jeden úvěr z kreditní karty, přičemž splátkové úvěry byly žalovaným předčasně splaceny nebo byly ukončeny ze strany finanční instituce.Dopisem ze dne 15. 7. 2024, který byl dle podacího archu odeslán dne 16. 7. 2024, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 6 560 Kč do 30 dnů a informovala ho, že v případě nezaplacení, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí. Dopisem ze dne 30. 8. 2024, který byl dle podacího archu odeslán dne 2. 9. 2024 pak byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky 37 930 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.Předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2024, jejíž odeslání dne 30. 9. 2024 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení dlužné částky ve lhůtě do 11. 10. 2024.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého p