20 C 88/2025-113 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 57 932 Kč s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o úvěru č. 012084283A ze dne 29. 11. 2019, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 509 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Po žalovaném požaduje částku 67 546,46 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 56 232 Kč a poplatky ve výši 1 700 Kč, dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 57 932 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení 9,9 % ročně z částky 57 932 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 878,65 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 735,81 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z jím poskytnutých údajů a z dostupných informací z interních a externích databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud následně nařídil jednání dne 29. 8. 2025, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením byly předloženy žalobkyní, a zjistil z nich následující skutkový stav.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 11. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), když součástí smlouvy byly obchodní podmínky , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr po dobu 96 měsíců ve výši 1 509 Kč včetně poplatku za pojištění (pojištěn ve variantě , Anonymizováno, (I.8. Smlouvy). Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr v případě prodlení žalovaného se splácením (bod I. 7 Smlouvy). Ve smlouvě uvedené výše poplatků byly platné ke dni sjednání Smlouvy. Aktuální výše poplatků dle této Smlouvy jsou uvedeny v Sazebníku poplatků , Anonymizováno, (dále také „Sazebník“), stejně jako jejich změny jsou určovány tímto Sazebníkem (bod I. 5 Smlouvy).5. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 20 820 Kč, jeho výdaje bez splátek činí 8 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 0 Kč. K tomuto žalovaný na jednání uvedl, že v domě bydlí s bratrem a mají rozdělené výdaje. Žalovaný platil výdaje spojení s bydlením, bratr hypotéku.6. Z Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru a k pojištění soud zjistil, že žalovanému byly k požadovanému úvěru 100 000 Kč poskytnuty mimo jiné informace o výši a počtu měsíčních splátek, době trvání spotřebitelského úvěru, výše úroku, poplatků za pojištění i vedení standardního typu účtu, byl poučen o právu odstoupit od smlouvy, přičemž tyto informace platily od 29. 11. 2019 po dobu 5 kalendářních dní.7. Z Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty základní informace o pojistné smlouvě spolu s odkazy na jednotlivé pojistné podmínky, vč. variant pojištění a limity pojistného plnění.8. Z informace z , Anonymizováno, soud zjistil, že je veden jako spolužadatel (S) u hypotečního úvěru, s měsíční splátkou 7 667 Kč a nesplacenou jistinou 2 476 389 Kč a datem splatnosti 23. 9. 2046. K tomuto žalovaný na jednání uvedl, že hypotéka je psaná na bratra a on je jako společník.9. Z vyhodnocení žádosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného platným občanským průkazem a operovala s příjmem 20 820 Kč a s výdaji 8 000 Kč a došla tak k celkové platební kapacitě bez vyhodnocení kvality příjmů ve výši 6 551 Kč.10. Z historie z účtu žalovaného od 11. 3. 2019 do 15. 11. 2019 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil cca 19 960 Kč. Dále soud zjistil, že v srpnu 2019 se dostal žalovaný do minusu a ke dni 31. 10. 2019 měl na svém účtu nulový zůstatek. Pravidelné platby na trvalé příkazy činily v měsíci říjnu 8 065 Kč. V říjnu 2019 čerpal úvěr po částech v průběhu celého měsíce, celkově 11 400 Kč, splátka úvěru byla 9 937,34 Kč. Pravidelné platby na trvalé příkazy činily v měsíci září 8 065 Kč. V září 2019 čerpal úvěr po částech v průběhu celého měsíce, celkově 8 537,36 Kč, splátka úvěru byla 10 000 Kč, příjem 20 299 Kč. Pravidelné platby na trvalé příkazy činily v měsíci listopadu 8 065 Kč. V listopadu 2019 čerpal úvěr po částech v průběhu celého měsíce, celkově 9 445, 77 Kč, splátka úvěru byla 10 056,52 Kč, 6 673,77 Kč, 106,76 Kč a 2 772 Kč (celkem splátky 19 609,05 Kč) příjem 19 054 Kč a 2 772 Kč. Dne 29. 11. 2019 došlo k čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč.11. Z výpisu čerpání a přehledu splátek soud zjistil, že splátky první tři měsíce (prosinec 2019, leden a únor 2020) hradil žalovaný včas ve výši 1 609 Kč, poté již docházelo (až na výjimky) k menším, či větším prodlevám s úhradami splátek.12. Z výpisu z úvěrového účtu od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2024 soud zjistil, že úvěr byl čerpán ve výši 100 000 Kč dne 29. 11. 2019, s tím, že úvěr byl postupně splácen (viz přehled splátek), akorát uhradil ne vždy celou splátku, spíš nižší.13. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že celkově uhradil žalovaný částku 85 534,69 Kč.14. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek (1. upomínka, 1. výzva, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, poslední výzva ze dne 30. 10. 2023 - doručeno dle dodejky 6. 11. 2023). Dopisem ze dne 22. 1. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila, že dochází ke zesplatnění úvěru k 20. 1. 2024, když z dodejky soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému doručen dne 30. 1. 2024.15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní podepsal smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dle kterého „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“16. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“18. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku“19. Soud poukazuje, že k