22 C 107/2024-180 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 351,28 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě poplatek v souhrnné výši 14 598 Kč, představovaný kapitalizovaným úrokem ve výši 862 Kč (kdy úroková sazba činí 8 % ročně), poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 330 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 346 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 257 Kč. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného obsažených v žádosti o úvěr, že je zaměstnaný, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči jiným osobám, že výše jeho měsíčního příjmu činí 24 966 Kč a výše jeho měsíční výdajů 4 860 Kč. Tato tvrzení si právní předchůdkyně ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami a rovněž za použití ekonomického modelu dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně čerpané finanční prostředky nesplatil; poslední splátka byla řádně uhrazena dne 27. 2. 2022 ve výši 2 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka 38 351,28 Kč tak v sobě zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 15 837,46 Kč, úrok ve výši 748,90 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 692 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 178,21 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 841,43 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 053,28 Kč. Kromě toho žalobkyně nárokuje také úrok za období od 27. 4. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 886,01 Kč a zákonný úrok z prodlení za téže období ve výši 1 619,17 Kč úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 15 837,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 586,36 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný nárok v celém rozsahu neuznal a uvedl, že vůbec nechápe, o co v řízení běží. Žádnou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně neuzavřel a nepodepsal. Vyjádřil podezření, že muselo dojít ke zneužití jeho osobních údajů a dokladů.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč; jejich převzetí měl žalovaný stvrdit právě podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě poplatek v souhrnné výši 14 598 Kč, představovaný kapitalizovaným úrokem ve výši 862 Kč (kdy úroková sazba činí 8 % ročně), poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 330 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 346 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 257 Kč. V úvěrové smlouvě se jako adresa žalovaného uvádí „, adresa, “ (což je adresa Městského úřadu , adresa, ) a jako adresa výběru (splátek v hotovosti) „, adresa, “. Podle úvěrové smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného občanským průkazem č. , hodnota, platným do 26. 11. 2031; tento průkaz byl podle sdělení Městského úřadu , adresa, k datu 26. 2. 2022 platný.4. Co se týče listin prokazujících úvěruschopnost žalovaného, předložila žalobkyně pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2021 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “), podle které měl žalovaný u této společnosti pracovat jako administrativní pracovník, výplatní pásky za měsíce listopad 2021 až leden 2022, z nichž je zřejmý příjem žalovaného v rozmezí 21 400 Kč až 27 600 Kč, a rovněž čestné prohlášení o tom, že žalovaný žije u rodinných příslušníků na , adresa, . Podle výpisu z obchodního rejstříku byla společnost , právnická osoba, zapsána ke dni 16. 12. 2015; do data 29. 4. 2024 byl jejím společníkem a do data 30. 9. 2023 jejím pan , jméno FO, . V období do 19. 8. 2017 však byl jednatelem a společníkem této společnosti také žalovaný. Jak v pracovní smlouvě, tak ve výpisu z obchodního rejstříku a CEO, však vyplývá (dřívější) adresa trvalého pobytu žalovaného „, adresa, “.5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 8. 2022. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, podanou k poštovní přepravě následujícího dne, v níž mu byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do 16. 11. 2023.6. K okolnostem uzavření úvěrové smlouvy soud vyslechl jako svědkyni , jméno FO, , která za právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu uzavřela. Ta v jednací síni podle svých slov poznala žalovaného a potvrdila, že s ním začátkem roku 2022 uzavřela úvěrovou smlouvu. Potvrdila rovněž to, že podpis na úvěrové smlouvě v levém dolním rohu strany druhé je jejím pravým a vlastnoručním podpisem. Dále uvedla, že na žalovaného dostala kontakt od manažerky a navštívila ho v bytě v , adresa, , kde byl přítomen žalovaný a pan , jméno FO, , pro kterého svědkyně také sjednávala úvěr. Trvala na tom, že podpis na úvěrové smlouvě v jejím pravém dolním rohu je podpisem žalovaného, neboť ho viděla smlouvu podepsat. Nikdo jiný to být nemohl; svědkyni utkvěl v paměti jednak pro oční vadu (šilhání), jednak proto, že později na tuto adresu jezdila poté, co žalovaný a pan , jméno FO, přestal úvěr splácet. Nevybavila si nicméně, jak byt vypadal, uvedla pouze, že v bytě bydlel žalovaný společně s panem Tomeškem, jeho přítelkyní (kterou svědkyně znala od vidění) a ročním dítětem naposledy jmenovaných. Vybavila si též osobní automobil, kterým žalovaný a pan , jméno FO, přijeli k , Anonymizováno, na schůzku, na níž svědkyni předali podklady pro uzavření smlouvy.7. Vzhledem k tomu, že i po výslechu svědkyně , jméno FO, stále existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda podpis uvedený na úvěrové smlouvě skutečně je pravým a vlastnoručním podpisem žalovaného (neboť se do určité míry již na první pohled liší například od podpisu na občanském průkazu, jehož kopii právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy pořídila), a dále proto, že to navrhl sám žalovaný (mj. trvaje na tom, že svědkyni , jméno FO, nikdy neviděl, že nikdy nebydlel s panem , Anonymizováno, a jeho rodinou a že netrpí žádnou oční vadou), ustanovil soud znalce z oboru písmoznalectví.8. Ing. , adresa, , soudní znalec v oboru kriminalistika a písmoznalectví konstatoval ve znaleckém posudku ev. č. , č. účtu, ze dne 8. 5. 2025 „kategoricky záporný závěr zkoumání“, tedy závěr, že podpis na úvěrové smlouvě není pravým a spontánním podpisem žalovaného; nebylo současně zjištěno, že by žalovaný používal vícero typů podpisu než ten, který prezentuje srovnávací materiál. Prakticky vyloučil, že by sporný podpis mohl vzniknout tak, že by padělatel měl před sebou vzor popisu a snažil se ho co nejlépe napodobit či obkreslit. V těchto případech by totiž bylo možné dodržet nejnápadnější znaky podpisu. K zásadní změně podpisu by podle znalce nedošlo ani neúmyslným „zkomolením“ ze strany žalovaného, tedy jako důsledku neobvyklých písařských podmínek při podepisování smlouvy. V úvahu tak přichází podle znalce pouze dvě varianty vzniku sporného podpisu na úvěrové smlouvě: zaprvé, že se jedná o padělek s určitou, byť velmi malou snahou o nápodobu, nebo zadruhé, že žalovaný svůj podpis „zkomolil“ úmyslně s cílem pozdějšího popření jeho pravosti. Následně se přiklonil k variantě první. Znalec nad rámec znaleckého úkolu dodal, že rovněž další podpisy na listinách ze smluvní dokumentace doprovázející úvěrovou smlouvu, odpovídají spornému podpisu na úvěrové smlouvě (s tím, že i v jejich případě znalec vyloučil, že by se jednalo o pravý, spontánní a běžně používaný podpis žalovaného). Ačkoli jsou tyto podpisy variabilní, shoda v písařské úrovni i některé další znaky svědčí pro závěr, že jejich pisatelem byla tatáž osoba. Jako další zjištění pak znalec uvedl, že i písmo, kterým je vyplněn tiskopis smlouvy o úvěru a další listiny smluvní dokumentace, obsahuje znaky, které svědčí tomu, že pisatelem všech těchto údajů byla jedna a tatáž osoba; nelze tedy vyloučit, že pisatelem padělku podpisu žalovaného na smlouvě o úvěru byla stejná osoba, jako ta, která tiskopisy listin ručně vyplnila. Ačkoli podle znalce podpis , jméno FO, na úvěrové smlouvě (která pravos