22 C 138/2025-60 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 776 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 5. 2023, kterou uzavřela s žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 19,99 % ročně a s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč. Před sjednáním smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným, které byly ověřeny na základě podkladů předložených žalovaným. Konkrétně tak žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 20 264 Kč, který byl ověřen výpisem z účtu žalovaného. Žalovaným uvedené výdaje ve výši 7 000 Kč včetně splátek úvěrů žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení v daném místě a s částkou životního minima a z opatrnosti použila vyšší z těchto částek. Dále žalobkyně provedla lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrálním registru exekucí, v registrech NRKI a BRKI a případně registru SOLUS. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když ode dne 13. 11. 2024 nebyla provedena žádná splátka; proto byl úvěr ke dni 15. 1. 2025 zesplatněn. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 42 452 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 2 158,10 Kč (kapitalizovaný ke dni 14. 1. 2025), smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, pojistné 324 Kč, smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 42 452 Kč od 15. 1. 2025 do 11. 2. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 42 452 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 42 452 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 16. 5. 2023 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč, kdy úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Kromě poskytnuté jistiny se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně, poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 108 Kč měsíčně. První splátka byla splatná 13. 6. 2023, další splátky pak vždy k 13. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena distančně na webových stránkách , Anonymizováno, v souladu s bodem 4 smlouvy za pomoci SMS kódu , Anonymizováno, , který byl žalovanému zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, , jak vyplývá z potvrzení ze dne 19. 1. 2025. Žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.4. Ze splátkového kalendáře vytvořeného k datu 16. 1. 2025 soud zjistil, že úvěr v celkové výši 50 000 Kč byl žalovaným čerpán dne 16. 5. 2023, dále je ze splátkového kalendáře patrné, jak žalovaný úvěr splácel, neuhradil splátky splatné dne 13. 11. 2024, 13. 12. 2024, 13. 1. 2025, a tudíž ke dni 15. 1. 2025 žalobkyně celý úvěr zesplatnila; celkem žalovaný zaplatil částku 26 592 Kč.5. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 19. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevyživuje žádné dítě a jeho celkové měsíční výdaje včetně splátek úvěrů činí 15 300 Kč. Bankovním výpisem měl být ověřen deklarovaný příjem žalovaného ve výši 20 264 Kč. Žalobkyně měla dále provést ověření v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Dle úvěrových registrů měl žalovaný aktivní již jeden osobní úvěr ze dne 2. 10. 2022 s limitem 20 000 Kč s výší měsíční splátky 2 607 Kč a se zbývající jistinou k doplacení 14 000 Kč. Žalobkyně po zohlednění příjmu 20 264 Kč vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 4 964 Kč a dospěla k závěru, že z tohoto příjmu bude žalovaný schopen úvěr s měsíční splátkou 1 220 Kč splácet.6. Také z úvěrové zprávy je patrné, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr již aktivní jeden osobní úvěr ze dne 2. 10. 2022 na 20 000 Kč s výší měsíční splátky 2 607 Kč a se zbývající jistinou k doplacení 14 000 Kč, dvě žádosti o úvěr byly žalovanému v nedávné době (19. 1. 2023 a 13. 6. 2022) odmítnuty, čtyři byly žalovaným odvolány.7. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2023 do 16. 5. 2023, z něhož soud zjistil, že žalovanému byla od společnosti , právnická osoba, dne 10. 2. 2023 poukázána částka 20 277 Kč, dne 10. 3. 2023 částka 20 252 Kč, dne 11. 4. 2023 částka 20 504 Kč a dne 10. 5. 2023 částka 20 037 Kč, dále mu na tento účet došlo několik plateb v různé výši (stokoruny) od různých fyzických osob (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, aj.) a bylo mu vyplaceno pojistné plnění 2 400 Kč. Účet vykazoval zůstatek 106 Kč. Pravidelné výdaje (kromě plateb pojistky ve výši 1 007 Kč měsíčně a plateb ve výši 1 600 Kč měsíčně) jako např. platby SIPO, platby nájemného apod. z účtu nejsou seznatelné.8. Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2025 soud zjistil, že dne 16. 5. 2023 žalobkyně převedla částku 50 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce , Anonymizováno, : pujcka pro , Jméno žalovaného, .9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025, která byla dle podacího archu žalovanému odeslána dne 16. 1. 2025, byl žalovaný informována o zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě dlužné částky do 24. 1. 2025.10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“.11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebi