22 C 54/2025-72 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 311 793 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 21. 7. 2020 smlouvu o úvěru (ve znění dodatku ze dne 14. 6. 2021), na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 300 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % ročně; kromě dohodnutého úroku byl žalovaný zavázán platit i sjednané poplatky; to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 600 Kč splatných vždy k 20. dni měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z údajů evidovaných ve vlastních databázích a v databázi CCB (centrální registr dlužníků). Dále žalobkyně vycházela z účetní a obratové historie v rámci žalobkyně, zejména posuzovala pravidelné příjmy a platby žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej žalobkyně celý zesplatnila ke dni 2. 9. 2023. Žalovaný celkem uhradil toliko částku 148 231,60 Kč a zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 235 134,20 Kč. Kromě dlužné jistiny žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 29 883,50 Kč (ve výši 9,99 % ročně z nesplacené části jistiny úvěru za období od 3. 9. 2023 do 2. 12. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44 675,32 Kč (účtovaného průběžně z částek jistiny po splatnosti za období od 3. 9. 2023 do 2. 12. 2024), poplatků ve výši 2 100 Kč za náklady spojené s prodlením (účtované ve výši 300 Kč v 6/2023 a ve výši 900 Kč v 7/2023 a 8/2023), úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 235 134,20 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 235 134,20 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 7. 2020 elektronicky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 300 000 Kč. Úvěr byl označen jako neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr, zároveň však bylo použití úvěru omezeno pouze na sjednaný účel, a to splacení dluhů žalovaného vyplývajících z poskytnutí úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovanému byl zřízen nový úvěrový účet číslo , č. účtu, . Poskytnutou jistinu se pak žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,99 % ročně v pravidelných splátkách, nejpozději do 20. 7. 2028, kdy výše měsíčních splátek činila 4 600 Kč a byly splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 8. 2020 (celkem 96 splátek). Pro případ prodlení se splacením splátky po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek, byla ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalobkyně dále doložila Shrnutí nejdůležitějších informací k úvěru a Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací. Dne 14. 6. 2021 byl mezi účastníky elektronicky uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, v němž se účastníci dohodli na odložení pravidelných měsíčních splátek sjednaných pro období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 a den konečné splatnosti úvěru byl posunut na 20. 9. 2028.4. Z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 21. 7. 2020 vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně, což mělo odpovídat průměrnému příjmu zjištěnému z výpisu z účtu žalovaného. Dále měl být ověřen insolvenční rejstřík, registr CBCB a interní evidence žalobkyně. Žalovaný v žádosti uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně tak stanovila životní výdaje žalovaného částkou 8 950 Kč, a to na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci se svými interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl dosavadní splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti již 7 existujících úvěrových kontraktů, kdy jeho dosavadní měsíční splátkové zatížení činilo 16 019 Kč (jednalo se o hypoteční úvěr se splátkou 3 278 Kč, úvěr na stavební spoření se splátkou 1 228 Kč, úvěr na stavební spoření se splátkou 1 227 Kč, investiční úvěr se splátkou 5 614 Kč – poskytnutý však na IČO, proto s tímto závazkem žalobkyně nepočítala, investiční úvěr se splátkou 936 Kč – poskytnutý rovněž na IČO, proto ani s tímto závazkem žalobkyně nepočítala, a osobní úvěr se splátkou 3 736 Kč – tento úvěr byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován; dále žalovaný čerpal kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč a orientační měsíční splátkou 1 500 Kč). Součástí této listiny byla i argumentace pro užití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti.5. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 12/2019 do 5/2020 soud zjistil, že žalovanému na účet pravidelně docházel příjem od , právnická osoba, v průměrné výši cca 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný z účtu pravidelně každý měsíc platil Netflixu 259 Kč, za internet 435 Kč, pojištění flexi ve výši 900 Kč, zálohu za elektřinu ve výši 2 250 Kč, zálohu za plyn ve výši 1 500 Kč, zálohu za vodu ve výši 1 000 Kč, vyúčtování O2 ve výši cca 540 Kč, a dále pravidelně hradil splátky úvěru ve výši 3 278 Kč, 1 240 Kč (v květnu 1 227 Kč) a 2 059 Kč (do března) a v květnu 3 736 Kč. V květnu tak pravidelné výdaje činily 15 112,02 Kč, v dubnu 11 427,49 Kč a v březnu 13 478,12 Kč. V květnu pak činily celkové výdaje (tj. včetně těch nepravidelných – zejm. plateb kartou, plateb na účet, výběrů z bankomatu) 58 262,95 Kč, v dubnu celkem 83 279,24 Kč, v březnu 23 557,44 Kč a v únoru 31 646,95 Kč.6. Dopisem ze dne 25. 2. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky po splatnosti ve výši 4 596 Kč. Dalším dopisem ze dne 25. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky po splatnosti ve výši 4 600 Kč. Dopisem ze dne 1. 8. 2023 pak byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 15 169 Kč nejpozději do 2. 9. 2023; zároveň byl žalovaný upozorněn, pokud dlužnou částku neuhradí do uvedeného termínu, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru v aktuální výši 235 165 Kč. Dopisem ze dne 2. 9. 2023 bylo žalovanému sděleno, že byl celý úvěr zesplatněn ke dni 2. 9. 2023. K úhradě dlužné částky nejpozději do 21. 6. 2024 byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou z 6. 6. 2024, která byla odeslána 13. 6. 2024, jak je patrné z podacího archu.7. Z listiny Aktuální stav úvěru ze dne 2. 12. 2024 je zřejmé, že úvěr byl v plné výši 300 000 Kč žalovaným vyčerpán. Předepsané a splacené splátky jsou zřejmé z listiny Anuitní splátky z 2. 12. 2024. Z Přehledu úroků ze dne 2. 12. 2024 je patrná žalobkyní vypočtená výše úroků z úvěru a úroků z prodlení za období od 31. 7. 2020 do 30. 11. 2024. Z Přehledu poplatků – pokut je zřejmé, jaké byly žalovanému účtovány poplatky a které poplatky byly zaplaceny a které zůstaly neuhrazeny. Z výpisu z knih žalobkyně bylo zjištěno, jaká částka zůstávala žalovaným neuhrazena ke dni 2. 12. 2024, tedy, že na jistině zůstával dluh 235 134,20 Kč, na řádných úrocích 29 883,50 Kč, na úrocích z prodlení 44 675,32 Kč a na poplatcích 2 100 Kč, tj. celkem Kč 311 793,02 Kč. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 148 231,60 Kč, jak vyplynulo z dokumentů Podklady pre súdne konanie a Zoznam splátok úverov.8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím