27 C 150/2025-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 316 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 8. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Jejich úplnost a pravdivost žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se pokusit o spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně nemá k dispozici kopii dokladů poskytnutých žalovaným, nicméně je zcela dostačující, že věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů klienta ke dni sepsání smlouvy, tyto nemusí uschovávat. U nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což se zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 11 770 Kč, částku za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a částku 3 438 Kč za , Anonymizováno, , a to vše v 78 týdenních splátkách po 407 Kč do 14. 10. 2022. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil toliko 3 300 Kč, žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 13 350 Kč a poplatek v částce 13 966 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 924,74 Kč z dlužné jistiny za dobu od 7. 2. 2024 do 21. 10. 2024, úroků ve výši 15 % ročně z částky jistiny 13 350 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 066,19 Kč z jistiny za dobu od 22. 10. 2022 do 21. 10. 2024 a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 350 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 9. 8. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč (sestávajícím z pevného úroku ve výši 11 770 Kč, poplatku za , Anonymizováno, výši 1 500 Kč a poplatku za , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 3 438 Kč), a to v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 407 Kč (poslední splátka činila 369 Kč). Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 15 % ročně. Z předložené tabulky umoření plyne, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy. Na svůj dluh uhradil ve dvou splátkách po 1 650 Kč celkem 3 300 Kč, naposledy hradil dne 14. 10. 2022.4. Ze zákaznické karty ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjmy žalovaný sdělil ve výši 15 373 Kč, čisté měsíční příjmy domácnosti uvedl v částce 20 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje představovala částka 2 000 Kč. Žalovaný nehradil žádné další splátky právní předchůdkyni žalobkyně ani dalším věřitelům. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit výplatní pásky ze květen a červen 2022.5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 21. 10. 2024, odeslaným dne 11. 11. 2024. Žalovaný v něm byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaný byla následně vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 1. 2025 předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024, odeslanou mu téhož dne.6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, která svým obsahem odpovídá smlouvě o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byl následně postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Z konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb. plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Daná povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názor