27 C 176/2025-19 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) poskytla žalovanému celkem částku ve výši 20 000 Kč (2 x 10 000 Kč dne 18. 1. 2024) převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a to z titulu úvěrové smlouvy, jejíž uzavření ovšem není schopná doložit. Žalovaný do dnešního dne vrátil toliko 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na stávající žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vrácení částky 18 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně následně podáním ze dne 6. 10. 2025 vzala žalobu zpět co do částky 17 187,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2025 do zaplacení s tím, že uvedená částka představuje žalovaným poskytnuté plnění, a to ještě před podáním žaloby. Celkem tedy žalovaný uhradil 19 187,69 Kč. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalovaného nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 812,31 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav.5. Z potvrzení o provedené platbě plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, pod v. s. , Anonymizováno, dne 18. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to ve dvou převodech po 10 000 Kč. Žalobkyně rovněž předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl žalovaný obdržet částku 10 000 Kč a za to hradit úrok ve výši 40 % měsíčně. Smlouva obsahuje údaje žalovaného, avšak není podepsána žádnou ze smluvních stran. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dřívější firma , právnická osoba, ) na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., které ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně seznamu postoupených pohledávek) postoupila na stávající žalobkyni. Žalobkyně dopisy ze dne 20. 6. 2025, odeslanými téhož dne, oznámila žalovanému jednak postoupení pohledávky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2024, a jednak jej vyzvala k úhradě dluhu ve výši 55 969,44 Kč do tří dnů s tím, že jinak bude podána žaloba.6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného obohatí bez spravedlivého důvodu, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatil zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu aj. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V posuzované věci bylo tvrzeno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl žalovaný obdržet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč. Byť žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, soud nemá z této listiny za doložené její sjednání. Podle § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Písemná forma je zachována při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Jelikož na smlouvě absentuje podpis jak původní věřitelky, tak i žalovaného, a to v jakékoli myslitelné formě, nelze mít za doložený projev vůle účastníků sjednat smlouvu o spotřebitelském úvěru tam uvedeného obsahu. Soud by proto danou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 561 odst. 1 o. z. Žalobkyně ostatně v žalobě sama uvedla, že není schopna doložit uzavřenou smlouvu, pročež se domáhala vydání poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud ani nezkoumal platnost či neplatnost předmětné smlouvy z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného. V souzené věci bylo naopak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku v celkové výši 20 000 Kč, z níž žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným nikterak vyvráceno, vrátil 19 187,69 Kč (17 187,69 Kč původnímu věřiteli a 2 000 Kč po postoupení pohledávky dne 18. 5. 2025). Jelikož v řízení nebyl doložen platný právní titul těchto plateb, lze vyjít z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto žalovaného zavázal, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena a která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání, vydal z titulu bezdůvodného obohacení částku 812,31 Kč.10. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky, jejíž odeslání dne 20. 6. 2025 žalobkyně prokázala podacím lístkem. V souladu s § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 25. 6. 2025. Jelikož žalovaný nevydal poskytnuté prostředky ani ve stanovené třídenní lhůtě, tj. do 30. 6. 2025 (podle § 607 o. z. se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den), žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úrok z prodlení, a to z dosud neuhrazené jistiny ve výši 812,31 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti, kdy nárok žalobkyně byl řádně doložen důkazy, a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, jelikož vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného po podání žaloby. Žalobkyně byla úspěšná jen co do částky 812,31 Kč včetně příslušenství. Je tedy zcela zjevné, že v řízení byl z procesního hlediska úspěšnější žalovaný, kterému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.