27 C 26/2024-68 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 195 939 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě rozsudku nadepsaného soudu ze dne 23. 10. 2018, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 12. 12. 2019, č. j. , spisová značka, uhradila žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku 195 939 Kč. Nejvyšší soud nicméně následně k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. , spisová značka, , oba předcházející rozsudky změnil tak, že žalobu podanou žalovanou zamítl. Vzhledem k tomu, že zanikl titul k úhradě nákladů řízení, žalobkyně není povinna k jejich placení, pročež se žalovaná na úkor žalobkyně takto bezdůvodně obohatila v částce 195 939 Kč.2. Žalovaná uvedla, že není povinna vrátit požadovanou částku, neboť Nejvyšší soud nezrušil ani nezměnil výroky rozhodnutí okresního a krajského soudu o nákladech soudního řízení a ty proto nadále zůstávají právním důvodem pro platby žalobkyně. Nejvyšší soud neformuloval jednotlivé výroky jednoznačně ani precizně. Chtěl-li měnit jednotlivé výroky, měl tak učinit vždy ve vztahu ke každému z výroků. Žalovaná poukázala i na to, že jí vznikl nárok na vrácení kupní ceny a mohlo dojít ke vzájemnému započtení, nicméně žalobkyně při mimosoudním jednání namítala promlčení nároku na vrácení kupní ceny, a proto nemohlo dojít k narovnání sporných poměrů mezi účastníky.3. Žalobkyně na jednání vzala žalobu zpět co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 939 Kč od 24. 6. 2023 do 30. 6. 2023. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními, za současného souhlasu žalované, zastavil.4. Soud na základě provedeného dokazování níže uvedenými listinami zjistil následující skutkový stav.5. Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. , spisová značka, , určil, že žalovaná (v daném řízení v pozici žalobkyně) je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Žalovaná byla také zavázána uhradit žalobkyni (v daném řízení v pozici žalované) částku 475 800 Kč. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení částku 174 480 Kč. Krajský soud v , Anonymizováno, rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí okresního soudu ve věci samé potvrdil a v nákladovém výroku rozsudek změnil tak, že žalobkyni zavázal nahradit žalované na nákladech řízení částku 170 480 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 25 459 Kč. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 5. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. 1. 2021 č. j. , spisová značka, , změnil rozhodnutí okresního i krajského soudu tak, žalobu o určení vlastnictví žalované zamítl. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 475 800 Kč rozhodnutí zrušil, neboť tato platební povinnost nebyla předmětem řízení. Výrokem II. rozsudku žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 49 807,55 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 228 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 114 Kč. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalované usnesením ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 793/21.6. Žalobkyně poukázala na účet tehdejšího právního zástupce žalované dne 24. 2. 2020 částku 195 939 Kč coby náhradu nákladů soudního řízení.7. Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2023, doručenou žalované dne 23. 6. 2024, byla tato vyzvána k zaplacení zažalované částky do 7 dnů od doručení této předžalobní výzvy.8. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.10. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že u nadepsaného soudu probíhalo řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, ve spojení s odvolacím řízením vedeným u Krajského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, ve kterém byla žalobkyně procesně neúspěšná, a proto byla zavázána k úhradě nákladů řízení, které vznikly procesně úspěšné žalované. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované dne 24. 2. 2020 na nákladech prvostupňového i odvolacího řízení částku 195 939 Kč. K dovolání žalobkyně ovšem bylo rozhodnutí krajského soudu dle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněno tak, že současně došlo ke změně rozhodnutí okresního soudu v tom směru, že žaloba o určení vlastnictví žalované byla zamítnuta, byla zrušena platební povinnost žalované stran částky 475 800 Kč, a naopak žalovaná byla zavázána k úhradě nákladů řízení, které vznikly žalobkyni před okresním, krajským i Nejvyšším soudem.11. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu. Rozhodnutí o nákladech řízení je konstitutivní povahy, což znamená, že právo na jejich zaplacení v konkrétní výši vzniká procesně úspěšné straně sporu teprve až pravomocným rozhodnutím soudu. Je-li nárok na náhradu nákladů řízení (pohledávka) konstituován až soudním rozhodnutím, je toto soudní rozhodnutí také právním důvodem plnění. Jeho zrušení má proto za následek odpadnutí právního důvodu přijetí, čímž vzniká na straně příjemce náhrady nákladů řízení bezdůvodné obohacení. Jedná se o objektivně vzniklý stav, jehož založení nepředpokládá ani protiprávní jednání obohaceného a ani žádnou formu zavinění některého z jeho účastníků. Při posuzování vzniku bezdůvodného obohacení stran vyplacených nákladů řízení není třeba zkoumat, zda povinnost k plnění dle hmotného práva skutečně existovala, jelikož čistě procesní nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný korelát v rovině hmotného práva (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014 nebo ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015).12. V posuzovaném případě došlo rozhodnutím dovolacího soudu ke změně předcházejících rozhodnutí krajského i okresního soudu v tom směru, že se ve výsledku stala procesně úspěšnou výhradně žalobkyně, jíž žalovaná měla uhradit náklady celého nalézacího řízení. Tím se žalobkyní již zaplacená náhrada nákladů řízení žalované před prvostupňovým i odvolacím soudem stala okamžikem právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť odpadl právní důvod jejich plnění. Žalovaná v rámci soudního jednání poukázala na mimosoudní jednání účastníků ohledně možného započtení vzájemných pohledávek, nicméně ničeho konkrétního v průběhu jednání nenavrhla s odkazem na namítané promlčení nároku žalované a setrvala na svém poukazu na nejednoznačnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu o povinnosti žalované vracet uhrazené náklady řízení. Soud ovšem nesdílí přesvědčení žalované, že jí i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu stále svědčí právní důvod pro držení plateb žalobkyně. Z již uvedeného je zřejmé, že rozhodnutím dovolacího soudu došlo ke změně procesně úspěšné strany z žalované na žalobkyni. Toto plyne jak z výrokové části rozhodnutí o dovolání, tak i z jeho odůvodnění. Lze poukázat kupř. na str. 15 poslední odstavec, v němž je výslovně uvedeno, že v řízení byla plně procesně úspěšná žalobkyně (v daném řízení v pozici žalované). Pro účely posuzovaného nároku není podstatné, že Nejvyšší soud výslovně nezrušil ani nezměnil předchozí nákladové výroky okresního či krajského soudu, ale „toliko“ rozhodl o nákladech žalobkyně v rámci celého řízení. Z rozhodnutí č. j. , spisová značka, jednoznačně plyne, že to žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná a má vůči žalované právo na náhradu nákladu řízení. Nákladový výrok krajského soudu (který změnil nákladový výrok okresního soudu) proto z podstaty věci nemůže obstát vedle zcela opačného nákladového výroku Nejvyššího soudu. Za této situace je tedy zjevné, že na základě rozhodnutí o dovolání žalobkyně odpadl na straně žalované právní důvod pro přijetí nákladů řízení za předcházející řízení před okresním a krajským soudem ve výši 195 939 Kč, čímž tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení žalované, k jehož vydání byla žalovaná tímto rozsudkem zavázána.13. Důvodným, v rozsahu po čá