27 C 93/2025-32 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 284 102,64 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o hotovostním úvěru ", Anonymizováno, " č. , Anonymizováno, ze dne 29. 6. 2021. Na základě uvedené smlouvy, sjednané prostředky dálkové komunikace, žalobkyně poskytla žalovanému částku 400 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit formou 96 měsíčních splátek po 5 858,59 Kč. Za poskytnutí úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 3,9 % ročně. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení, proto žalobkyně ke dni 15. 4. 2024 odstoupila od smlouvy a celou pohledávku zesplatnila. Nesplacená jistina činila 297 002,64 Kč, na kterou žalovaný dále dne 26. 6. 2024 uhradil 12 900 Kč. Zažalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny 284 102,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 535,67 Kč (vzniklým sazbou 3,9 % ročně z částky 297 002,64 Kč od 29. 6. 2021 do 15. 4. 2024), úroku ve výši 3,9 % ročně z částky 297 002,64 Kč od 16. 4. 2024 do 26. 6. 2024, úroku ve výši 3,9 % ročně z částky 284 102,64 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 297 002,64 Kč od 16. 4. 2024 do 26. 6. 2024 a z částky 284 102,64 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě údajů uvedených dlužníkem, dále z interního , Anonymizováno, , registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčního rejstříku, dále z nezávisle ověřitelných údajů (dotazem do CCB/CBCB a dalších veřejných registrů). Příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč byl ověřen z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 2 000 Kč, banka poté stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 3 860 Kč. Žalovaný hradil u žalobkyně splátky ve výši 4 241,20 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 9 099,54 Kč, jiné závazky netvrdil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.4. Žalovaný dne 11. 6. 2020 požádal žalobkyni o zřízení účtu a poskytnutí karty. Mezi účastníky byla téhož dne sjednána Smlouva o vedení účtu. Žalovaný následně požádal žalobkyni o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, . V žádosti č. , Anonymizováno, uvedl, že je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem činí 40 000 Kč, na bydlení hradí 2 000 Kč měsíčně.5. Účastníci dne 29. 6. 2021 sjednali Smlouvu o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, „, Anonymizováno, “, a to pomocí prostředků dálkové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím PIN v mobilní aplikaci. Na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 400 100 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkem částku 563 347,2 Kč v 96 měsíčních splátkách po 5 858,59 Kč nejpozději do 20. 7. 2029 Kč. Splátky v sobě zahrnovaly jistinu, pojistné a platbu úroků sjednaných ve výši 3,9 % ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, a Sazebník bankovních poplatků.6. Žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2024, doručeným žalovanému dne 24. 1. 2024, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 5 957,35 Kč s tím, že pokud požadovanou částku neuhradí do 7 dnů od doručení této výzvy, odstupuje od smlouvy v smyslu odst. 7.1.1. písm. a) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů v mBank.7. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky 322 048,39 Kč do 10 dnů od doručení tohoto dopisu předžalobní upomínkou ze dne 28. 11. 2024, která mu byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.8. Z historie úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne 29. 6. 2021, uhradil celkem částku 181 567,89 Kč. Naposledy hradil dne 26. 6. 2024.9. Z transakční historie účtu za období od 11. 6. 2020 do 1. 8. 2021 soud ověřil, že banka poskytla žalovanému dne 11. 6. 2020 úvěr ve výši 250 000 Kč, dne 24. 6. 2020 převedl částku 236 000 Kč do jiné banky. Na tento účet byla žalovanému každý měsíc poukazována patrně mzda od společnosti , právnická osoba, . v různých částkách:19 371 Kč v červenci 2020, 19 724 Kč v srpnu 2020, 12 521 Kč v září 2020, 19 841 Kč v říjnu 2020, 19 238 Kč v listopadu 2020, 20 438 Kč v prosinci 2020, 5 490 Kč v lednu 2021, 6 841 Kč v únoru 2021, 24 472 Kč v březnu 2021, 31 327 Kč v dubnu 2021, 31 062 Kč v květnu 2021 a 22 983 Kč v červnu 2021. Ve prospěch tohoto účtu byly prováděny platby přímo žalovaným z jeho dalšího účtu. Dále byly z tohoto účtu prováděny běžné platby a byli vybírány různé částky v hotovosti. Dne 14. 7. 2021 byla z toho účtu poukázána platba označená jako nájem ve výši 7 400 Kč. Před poskytnutím úvěru ve výši 400 100 Kč dne 29. 6. 2021 činil zůstatek na účtu 5 981,43 Kč. Z transakční historie účtu za období od 2. 8. 2021 do 21. 11. 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 32 442,52 Kč. Žalovaný v tomto období pravidelně hradil nájemné ve výši 7 800 Kč či 8 000 Kč.10. Z výsledku zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní soud ověřil, že žalobkyně evidovala u žalovaného za poslední 3 měsíce průměrný příjem 56 380 Kč a za posledních šest měsíců příjem ve výši 24 482,67 Kč. Dle údajů o závazcích klienta (, Anonymizováno, ) nebyly u žalovaného evidovány jiné závazky vůči jiným společnostem.11. Dle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18,