4 C 218/2025-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 67 176 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2023, 11. 7. 2023 a 22. 8. 2023, na jejichž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši celkem 36 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej žalobkyni splácet měsíčními splátkami společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to nejpozději k 30. dni v měsíci až do zaplacení. Žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 3. 2024. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen neuhrazenou jistinu ve výši 36 000 Kč a neuhrazený úrok v kapitalizované výši 14 400 Kč, který žalobkyně požadovala za první měsíc doby čerpání úvěru. Vedle toho žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nárokovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 400 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 16 776 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k ověření výše svého příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, výplatní listy a zároveň byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 5. 11. 2025, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 640 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 640 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný částku 12 640 Kč uhradil již před podáním žaloby. Tato platba nebyla započtena z důvodu administrativního pochybení. Žalobkyně se tak nadále domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 760 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 16 776 Kč.4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. S ohledem na uvedené soud rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu částečně zastavil. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku dle § 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nebyly s ohledem na jeho výši naplněny.6. Ve zbytku se soud žalobou věcně zabýval a za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, , kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2023 a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je svobodný, bydlí v obecním / státním bytě, je zaměstnán jako dělník u společnosti , právnická osoba, . s průměrným měsíčním příjmem 36 862 Kč, přičemž své výdaje vyčíslil částkou 25 000 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského a řidičského průkazu (fotokopie OP, ŘP). Smlouvy ze dne 11. 7. 2023 a 22. 8. 2023 žalobkyně nepředložila.8. Žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, , uvedený žalovaným ve smlouvě, třemi postupnými platbami označenými rodným číslem žalovaného celkem 36 000 Kč (výpisy z účtu žalobkyně).9. Žalovaný dle předložených výplatních pásek z období měsíců března až května 2023 dosahoval průměrného příjmu ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . ve výši 35 195 Kč. Příjem žalovaného v měsíci červnu 2023 ze zaměstnání u téže společnosti činil 41 052 Kč, což žalovaný žalobkyni doložil snímkem internetového bankovnictví zachycujícího označenou transakci (detail pohybu – bezhotovostní příjem).10. Žalobkyně přípisem ze dne 1. 3. 2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).11. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto žalobkyně ověřila prostřednictvím tří výplatních pásek žalovaného z měsíců bezprostředně předcházejících uzavření smlouvy o úvěru (tj. období od března 2023 do května 2023) a detailu pohybu na jeho bankovním účtu obsahujícího příjem žalovaného z června 2023. Výdaje žalovaného přitom žalobkyně zjevně nezkoumala nijak blíže,