6 C 144/2025-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč dne 26. 9. 2023 převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , a to z titulu úvěrové smlouvy, kterou ovšem není schopna doložit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena původní věřitelkou , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 pak na stávající žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vrácení částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná do dnešního dne ničeho nevrátila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poukázala dne 26. 9. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, postupnými platbami částku ve výši celkem 20 000 Kč (potvrzení o provedených platbách, výpis z účtu). Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 10. 2025 je majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaná.4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena původní věřitelkou , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 12. 2024. Dopisem rovněž ze dne 26. 12. 2024, odeslaným dle podacího lístku téhož dne, byla žalovaná dále vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů s tím, že jinak bude podána žaloba.5. V posuzované věci žalobkyně nárokovala vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud nezkoumal platnost či neplatnost poukazované smlouvy o spotřebitelském úvěru, jelikož smlouvu žalobkyně nebyla schopna doložit. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého platí, že „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se „[b]ezdůvodně (…) obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Jelikož v souzené věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupnými platbami na její bankovní účet částku 20 000 Kč, aniž by byl doložen právní titul těchto plateb, z níž žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a zavázal ji k vydání tohoto obohacení. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě postupníkovi,“ postoupena na žalobkyni, a ta je proto aktivně legitimována k jejímu vymáhání.6. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 26. 12. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byl žalované dopis doručen dne 31. 12. 2024, a jelikož tímto dopisem byla žalované poskytnuta dodatečná lhůta tří dnů (tj. do 3. 1. 2025), ode dne 4. 1. 2025 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud s ohledem na uplatněný požadavek žalobkyně tedy zavázal žalovanou, aby vedle poskytnuté jistiny uhradila rovněž úrok z prodlení v zákonné sazbě od 6. 1. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy nárok žalobkyně byl řádně doložen důkazy, a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátila, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.7. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni započetí každého úkonu, za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení a předžalobní výzva k plnění) a za úkon právní služby (písemné podání soudu – žaloba) 400 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 573 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval dle § 14b vyhlášky, neboť se jedná o řízení zahájené ustáleným a opakovaně používaným vzorem, který žalobkyně používá ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 78/2025, 6 C 58/2025, 27 C 112/2025, 4 C 106/2025), předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.