6 C 83/2025-24 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 24. 7. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, -3284, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s příslušenstvím ve 13 splátkách se splatností poslední splátky dne 24. 8. 2018. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . Předmětná pohledávka byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, a následně Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni, a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.2. Podáním ze dne 17. 6. 2025 vzala žalobkyně bez odůvodnění svoji žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2018 do 1. 2. 2024.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do specifikovaných úroků, úroků z prodlení zastavil (výrok I.). Předmětem žaloby tak zůstala částka 15 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.4. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyly s ohledem na výši poplatku (800 Kč) splněny.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 24. 7. 2017 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem měl žalovaný uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 25,85 % ročně, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 850 Kč, to vše v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný byl dále zavázán k úhradě poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, jehož splatnost nastala při podpisu smlouvy.7. Smlouvou o prodeji části závodu (divize spotřebitelských úvěrů) ze dne 6. 9. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávky).8. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, která byla žalovanému odeslána téhož dne, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ihned uhradil (upomínka a podací lístek). Dále měla být žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 25. 1. 2024, k níž potvrzení o odeslání žalovanému nebylo přiloženo.9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 o. z., se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 24. 7. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žalobkyně ostatně toto ani netvrdila. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná.15. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě úpadku spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na z