13 C 287/2025-57 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 95 120 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 25. 4. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 80 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 77,48 % ročně ve 24 splátkách po 6 646 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, když ve splátkách uhradil pouze 59 814 Kč; v důsledku toho došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 23. 4. 2025. Po zesplatnění již žalovaný neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 74 287 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 938,12 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 096,96 Kč (tj. ve výši 77,48 % ročně z částky 62 663,12 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 62 663,12 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 191 404 Kč, a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 78 182 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení.2. Podáním ze dne 29. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 57 996 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 996 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, dále co do částky 16 938,12 Kč (smluvní pokuta) a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 096,96 Kč (ve výši 77,48 % ročně z částky 62 663,12 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 62 663,12 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 191 404 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla svůj nárok ponížit.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil.4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 186 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 186 Kč za období od 25. 4. 2025 do zaplacení.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 25. 4. 2024 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 77,48 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 6 646 Kč [viz část A) smlouvy]. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 26. 4. 2024, které mu dle dodejky bylo žalovanému uloženo dne 3. 5. 2024 na poště a zůstalo žalovaným nevyzvednuto. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 25. 4. 2024 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného.7. Z hodnocení klienta ze dne 25. 4. 2024 plyne, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 48 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 16 366 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 8 016 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý a bydlí ve vlastním. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně přehled plateb – historie, z něhož je zřejmé, že majitelem účtu , č. účtu, je žalovaný a že žalovanému došla z účtu , Anonymizováno, v prosinci 2023 částka 59 763 Kč, v lednu 2024 částka 78 152 Kč, v únoru 2024 částka 51 253 Kč, v března 2024 částka 51 090 Kč a v dubnu 2024 částka 47 426 Kč, v dubnu 2024 mu pak došlo ještě ošetřovné ve výši 5 445 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS měl žalovaný v registru evidován revolvingový úvěr a karty bez dlužné částky po splatnosti. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný si historicky žádal o úvěr u dvou jiných finančních institucí či bank aktuálně se součtem celkové zbývající částky k doplacení 55 104 Kč, přičemž neměl žádný dluh po splatnosti.8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 80 000 Kč vyplacena dne 25. 4. 2024 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo výš zmíněným přehledem plateb – historie. Skutečnost, že předmětný účet patří žalovanému vyplývá i ze „Základní informace o klientovi“.9. Žalobkyně průběžně (dopisy ze dne 17. 9. 2024, 18. 11. 2024, 17. 1. 2025, 20. 3. 2025 a 17. 4. 2025) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 23. 4. 2025 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 78 182 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy.10. Dle karty klienta žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 59 814 Kč.11. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.12. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti