13 C 39/2026-34 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 73 501,61 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 27. 9. 2024 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 64 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a s poplatky v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 27. 10. 2024. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které jí sdělil žalovaný (o počtu členů domácnosti, o pravidelných příjmech a výdajích) a posouzení jeho úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“) a vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP. Konkrétně tak žalobkyně vycházela výpisu z běžného účtu žalovaného od společnosti Kontomatik. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek a na poskytnutý úvěr uhradil celkem pouze 17 584,59 Kč (z toho 175,83 Kč bylo započteno na jistinu, 219,60 Kč na poplatek za službu „Klidné spaní“, 197,42 Kč na poplatek za službu „Presto“ a 16 991,74 Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu. Proto žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 34 901,17 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 634,25 Kč, smluvní úrok ve výši 35 030,72 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 62,22 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 1 287,56 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 585,69 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 885,20 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 27. 9. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 64 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, se splatností první splátky dne 27. 10. 2024 a s datem splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) 3. 3. 2026. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření; zde žalovaný odsouhlasil znění smlouvy kliknutím na tlačítko „podepisuji“ a posléze mu tato byla zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení až do zaplacení a dále je oprávněna v případě prodlení žalovaného delším 91 dní úvěr zesplatnit. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena z kopie občanského průkazu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. V článku 10.1 Všeobecných obchodních podmínek bylo uvedeno, že vzájemná komunikace probíhá přednostně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Za prostředky komunikace na dálku je považován e-mail, komunikace prostřednictvím datové schránky, poštovní zásilka zajišťovaná provozovatelem poštovních a kurýrních služeb, telefonický hovor či komunikace prostřednictvím Klientské sekce. Žalobkyně dále předložila Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů.4. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a z výpočtu, který učiní na základě získaných poznatků při zohlednění regionálního koeficientu a výše životního minima. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti sám. Co se týká příjmu žalovaného, při podání žádosti o úvěr uvedl částku 30 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pak vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 50 933 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaný uvedl, že činí 10 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na ostatní zbytné výdaje; žalobkyně počítala s minimálními výdaji ve výši 10 185 Kč a dále s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč. Disponibilní příjem žalovaného tak dle výpočtu žalobkyně činil 19 300 Kč.5. Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ měla výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činit 50 933 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 6. 2. 2024 do 23. 12. 2024 pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik soud nezjistil žádný pravidelný příjem žalovaného (ze zaměstnání, z podnikání apod.) v období před uzavřením smlouvy o úvěru, rovněž nebyly zjištěny žádné pravidelné výdaje žalovaného především související s bydlením (nájemné, platby energií, vodného a stočného, televizních a rozhlasových poplatků, internetu apod.). Bylo pouze zjištěno, že některé platby žalovaného byly směrovány na účty sázkových či herních společností (Fortuna, sazka.cz) a dále, že žalovaný měl již v té době několik jiných úvěrových závazků (Zaplo Finance, Home Credit).7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dne 27. 9. 2024 částku 5 500 Kč, dne 29. 9. 2024 částku 2 000 Kč a částku 3 000 Kč, dne 30. 9. 2024 částku 1 300 Kč, dne 1. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 2. 10. 2024 částku 700 Kč, dne 26. 11. 2024 částku 12 326 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 6 000 Kč a dne 28. 12. 2024 částku 5 251,04 Kč.8. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 9. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Dle potvrzení o podání byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána 10. 9. 2025.9. Emailovou zprávou ze dne 29. 10. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému, že je v prodlení o délce 266 dní, proto s okamžitou platností vypověděla smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky.10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel