13 C 97/2026-38 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 22 299,80 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 21. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, zároveň mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal čerpané peněžní prostředky splácet spolu s úroky, poplatky za bankovní služby a dalšími poplatky dle sazebníku a úrokového lístku, to vše v měsíčních minimálních splátkách ve výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částek přečerpání úvěrového rámce v konkrétní výši dle výpisu. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný a dále provedla lustrace v interních i externích systémech, v registrech BRKI/NRKI/SOLUS, v insolvenčním rejstříku. Co se týče příjmů žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného ve výši 29 685 Kč měsíčně a dále z tvrzení žalovaného, že příjem domácnosti činí 60 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, zároveň předchůdkyně žalobkyně zohlednila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení a splátky dosavadních úvěrů zjištěné z veřejných databází. Výpočtem pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 2. 2024. Celkově žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu načerpal 31 580,37 Kč a uhradil pouze 19 547,46 Kč. Žalobkyně po žalovaném v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 19 599,80 Kč, poplatky ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 990,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 738,88 Kč, úrok ve výši 14 % ročně z částky 19 599,80 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 299,80 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dne 21. 10. 2020 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn prostřednictvím karty opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce. Zároveň byl žalovaný povinen úvěr průběžně splácet, a to vždy do data splatnosti uvedeného na výpise ve výši minimální splátky rovněž uvedené na výpise. Byla ujednána úroková sazba 12 % ročně. Žalovaný byl rovněž povinen platit sjednané poplatky. V případě překročení úvěrového rámce nebo prodlení s úhradou splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit veškeré dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení.4. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků, tyto dokumenty byly soudu předloženy. Žalobkyně dále doložila i Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Kartu a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru podepsané žalovaným ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl být v té době zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem 29 685 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti byl vyčíslen částkou 60 000 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že je rozvedený, bydlí v pronajatém domě/bytě, vyživuje dvě osoby. Ostatní nezbytné měsíční náklady byly vyčísleny částkou 0 Kč. Žalovaný také uvedl, že nemá jiné měsíční splátky a nejsou mu prováděny srážky ze mzdy.6. Z potvrzení o výši příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného dne 23. 8. 2020 plyne, že je od roku 2017 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . jako zedník s průměrným měsíčním čistým příjem 29 685 Kč.7. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně tak ve svých matematických modelech vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 29 685 Kč (který měl být ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr) a zohlednila dosavadní interní splátky ve výši 4 297,51 Kč a životní náklady ve výši 12 550,84 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně počítala s tím, že žalovaný je rozvedený, bydlí v pronajatém domě/bytě a vyživuje dvě osoby, počítala přitom s 49,48% podílem žalovaného na nákladech na bydlení.8. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 10/2020 do 9/2024 je patrné, jak žalovaný úvěr postupně čerpal a jak jej průběžně splácel; přičemž celkem načerpal částku 31 580,37 Kč a celkem na splátkách uhradil 19 547,46 Kč. Zároveň bylo zjištěno, jaké byly žalovanému účtovány úroky a poplatky.9. Dopisem ze dne 1. 2. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 23 290,78 Kč nejpozději do 15. 2. 2024.10. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 postoupena žalobkyni, a to za úplatu, jak vyplývá z doložené dohody ze dne 12. 9. 2024 a z potvrzení o připsání úplaty na účet. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 9. 2024, jehož odeslání 8. 10. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem.11. Předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději ve lhůtě do 4. 12. 2024. Výzva byla odeslána 19. 11. 2024, jak bylo doloženo podacím lístkem.12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský ú