20 C 213/2025-60 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 975,39 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, dne 15. 8. 2024, na základě které poskytla žalované částku ve výši 9 400 Kč, a to na její účet. Žalovaná se zavázala předmětnou částku splatit, což však neučinila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení nejen poskytnuté jistiny, ale také poplatku za , Anonymizováno, ve výši 187,06 Kč, smluvní úrok ve výši 11 037,30 Kč a poplatek za , Anonymizováno, “, kterou si žalovaná sjednala, a to ve výši 165 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když si vyžádala informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a dále nahlédla do veřejných databází.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato smlouva měla být podepsána elektronicky dne 15. 8. 2024. V rámci této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku až to výši 9 400 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, s tím, že žalované měly být také poskytnuty informace pro spotřebitele a souhlas se zpracováním osobních údajů. Žádná z těchto listin neobsahuje podpis žalované.4. Z výpisu z běžného účtu od srpna 2023 do srpna 2024 soud zjistil, že nájem žalované činil 14 500 Kč, ve výpisu se nedal identifikovat pravidelný příjem a dále soud zjistil, že v tomto období bylo žalované poskytnuto větší množství úvěrů/půjček, když ve třech měsících předcházející poskytnutému úvěru se jednal o následující půjčky/úvěry: 473 Kč dne 8. 8. 2024, 3 000 Kč dne 1. 8. 2024, 2 000 Kč dne 28 7. 2024, 2 000 Kč dne 7. 7. 2024, 2 000 Kč dne 5. 7. 2024, 2 000 Kč dne 2. 7. 2024, 3 000 Kč dne 1. 7. 2024, 3 000 Kč dne 25. 6. 2024, 2 000 Kč dne 24. 6. 2024, 3 000 Kč dne 22. 6. 2024, 3 000 Kč dne 21. 6. 2024, 3 000 Kč dne 9. 6. 2024, 4 000 Kč dne 7. 6. 2024, 3 000 Kč dne 25. 5. 2024, 3 000 Kč dne 24. 5. 2024, 6 000 Kč dne 23. 5. 2024, 3 000 Kč dne 20. 5. 2024, vždy od , Anonymizováno, a 24 001 Kč dne 9. 7. 2024, 5 001 Kč dne 29. 5. 2024 od , Anonymizováno, , tedy jen za polovinu měsíce srpna byly žalované poskytnuty půjčky ve výši 3 473 Kč, v měsíci červenci ve výši 35 001 Kč a v měsíci červnu ve výši 18 000 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované ke dni 15. 8. 2024 soud zjistil, že tento den byla připsána platba ze strany žalobkyně ve výši 9 400 Kč.6. Z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že se jedná většinou o půjčky, když žádná z plateb nepředstavovala pravidelný příjem ve smyslu mzdy/platu. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů, že měsíční příjem činí 16 766 Kč, ačkoliv měla sama žalovaná uvádět, že její příjem činí 25 000 Kč, minimální výdaje měly činit 13 900 Kč, ačkoliv současně sama žalobkyně ve svém výpise měla uvedeno, že pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 2 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 8 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 12 000 Kč.7. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejprve emailem ze dne 16. 12. 2024 a následně dopisem – výzvou ze dne 16. 4. 2025.8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 9 400 Kč.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.13. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila výpisy z účtů, listinu nazvanou identifikované příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně se zabývala úvěruschopností žalované, ale toto posouzení neučinila řádně. Z předložených listin jednoznačně bylo prokázáno, že žalovaná platí 14 500 Kč jakožto nájem a nebyly doloženy žádné příjmy, mimo dalších půjček, když bylo prokázáno, že v srpnu před poskytnutím úvěru byly žalované poskytnuty půjčky ve výši 3 473 Kč, v měsíci červenci ve výši 35 001 Kč a v měsíci červnu ve výši 18 000 Kč. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaná byla zaměstnaná a pobírala mzdu, případně měla jiný pravidelný příjem. Soud na jednání měl v úmyslu poučit žalobkyni, dle § 118a o.s.ř. o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se práva poučení vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 9 400 Kč.14. V