22 C 114/2026-43 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud rozhodl o zvýšení výživného hrazeného žalovaným žalobkyni, a to na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 do budoucna, z původní částky 2 000 Kč měsíčně stanovené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že od 1. 9. 2025 je studentkou Gastro-technické střední školy ve , adresa, a není schopna se samostatně živit. Svoje měsíční náklady vyčíslila na cca 11 233 Kč. Podle svého vyjádření žije u své babičky , jméno FO, , která jí zapůjčila svůj osobní automobil pro dopravu do školy a rovněž žalobkyni přispívá blíže nespecifikovanou částkou na dopravu. Matka žalobkyni přispívá 2 000 Kč až 3 000 Kč měsíčně s přihlédnutím k tomu, že v péči má ještě jedno nezaopatřené dítě. Žalobkyně si brigádami vydělá cca 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody (z tohoto důvodu má rovněž přerušeno oddlužení) a žalobkyni na její výživu nehradí ničeho. Z tohoto důvodu požádala žalobkyně o tzv. náhradní výživné, avšak s ohledem na to, že měla od 21. 11. 2024 do 31. 8. 2025 přerušeno studium, vyžaduje úřad práce od data 1. 9. 2025 nový exekuční titul.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Dokazováním listinami, které žalobkyně předložila, spolu s listinami, které si soud opatřil z úřední činnosti, bylo především zjištěno, že žalovaný je otcem žalobkyně. Žalobkyně je od 1. 9. 2025 žákyní čtvrtého ročníku Gastro-technické střední školy , adresa, , avšak od 21. 11. 2024 (do data 31. 8. 2025) bylo její studium přerušeno, jak je patrno z potvrzení o studiu ze dne 20. 11. 2024, 4. 9. 2025 a 5. 5. 2026.4. Žalovanému bylo výživné pro žalobkyni naposledy stanoveno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Toto výživné však žalovaný řádně nehradil, a proto byla vůči němu jakožto povinnému k návrhu žalobkyně jakožto oprávněné zahájena exekuce u JUDr. Juraje Podkonického, soudního exekutora, pod sp. zn. , spisová značka, , jak je patrno z usnesení o zahájení exekuce ze dne 6. 10. 2022, č. j. , spisová značka, . Podle sdělení exekutorského úřadu ze dne 11. 11. 2025 je toto exekuční řízení stále vedeno a není ukončeno; dosavadní vymožená částka činí 0 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, -, právnická osoba, , bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Insolvenční správce žalovaného, společnost , právnická osoba, ., uvedlo v potvrzení ze dne 6. 11. 2025, že v rámci oddlužení je ve splátkovém kalendáři zařazeno mj. běžné i dlužné výživné pro žalobkyni, avšak prozatím jsou ze srážek hrazeny pohledávky, které před výživným mají přednost; na výživném tudíž zatím v oddlužení nebylo uhrazeno ničeho. Usnesením ze dne , datum, , č. j. KSBR , spisová značka, , byl průběh oddlužení přerušen od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026, a to k žádosti žalovaného, který je ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, , kde není pracovně zařazen a nepobírá pracovní odměnu (to potvrdila i , právnická osoba, v potvrzení ze dne 19. 2. 2026). Ve výkonu trestu se přitom žalovaný nachází od 16. 3. 2023 na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ; plánovaný konec uvěznění je stanoven na 11. 11. 2027.5. Žalobkyně požádala Úřad práce České republiky – Krajskou pobočku v , adresa, (dále též jen „úřad práce“), o tzv. náhradní výživné podle zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném, které jí bylo sice přiznáno rozhodnutím ze dne 19. 11. 2025, č. j. , Anonymizováno, ve výši 2 000 Kč, ale následně jí byla tato dávka odejmuta, neboť od 21. 11. 2024 přerušila žalobkyně studium a po jeho opětovném zahájení je třeba předložit nový exekuční titul (viz oznámení úřadu práce o zahájení řízení o odejmutí dávky ze dne 5. 3. 2026, č. j. , Anonymizováno, a oznámení úřadu práce o zahájení řízení o přeplatku ze dne 5. 3. 2026, č. j. , Anonymizováno, ). Nadto byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek ve výši 8 000 Kč, a to rozhodnutím úřadu práce ze dne 24. 4. 2026, č. j. , Anonymizováno, .6. Co se týče příjmů žalobkyně, z předložené výplatní pásky je zřejmé, že obdržela v lednu 2026 mzdu ve výši 5 900 Kč, avšak mzda, která jí byla vyplacena za měsíc únor 2026, není z výplatní pásky čitelná. Dále měl soud od žalobkyně k dispozici pokladní doklad na školní pomůcky ve výši 692 Kč; ostatní tvrzené výdaje (za dopravu ve výši 3 420 Kč měsíčně, za stravování ve výši až 6 000 Kč měsíčně, za služby mobilního operátora ve výši 900 Kč měsíčně, za hygienické potřeby ve výši 800 Kč měsíčně, za studijní pomůcky ve výši 330 Kč měsíčně, za příspěvek na bydlení u své babičky ve výši 1 000 Kč měsíčně), stejně jako příjmy (příspěvek od matky ve výši 3 000 Kč měsíčně) však žalobkyně doložila pouze svým čestným prohlášením.7. Při stanovení výše výživného soud vyšel z ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, který zní: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Dále soud při své úvaze přihlédl rovněž k ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, který výše citovaný odst. 1 doplňuje následovně: „Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“.8. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobkyně, výše nákladů v částce zhruba 11 000 Kč měsíčně, kterou uvedla v žalobě a kterou podložila až na výjimky pouze svým čestným prohlášením, se soudu jeví pro studenta střední školy jako opodstatněná a přiměřená. Ostatně, žalovaný se ke struktuře a výši odůvodněných potřeb žalobkyně nijak nevyjádřil. Co se týká participace samotné žalobkyně na svých výdajích, soud má za to, že po studentech střední školy studujících v denním studijním programu není spravedlivě možno požadovat, aby si během studia přivydělávali; žalobkyně tak přesto činí a snaží se brigádami své příjmy zvýšit.9. Co se týče majetkových poměrů žalovaného, ten se, dlužno podotknout vlastním zaviněním, ocitl v situaci, kdy jsou jeho příjmy ve výkonu trestu odnětí svobody prakticky nulové. Dále je zřejmé, že žalovaný čelí insolvenci a exekuci. Soud proto výživné žalovanému zvýšil z původních 2 000 Kč měsíčně pouze na 3 000 Kč, neboť má za to, že ačkoli by oprávněným potřebám žalobkyně korespondovalo výživné vyšší, nemělo by žádného praktického smyslu navyšovat insolventnímu žalovanému jeho dluhy. Při úvaze o výši nového výživného byl soud veden rovněž prohlášením samotné žalobkyně, že její matka jí také přispívá (pouze) 3 000 Kč, aniž by jí takto nízké výživné kompenzovala například zajištěním bydlení (to činí, jak žalobkyně uvedla, její babička); lze přitom předpokládat na základě obsahu žaloby, že životní úroveň matky žalobkyně je přeci jen alespoň o něco vyšší než životní úroveň žalovaného. Na druhou stranu výživné nemohlo být ponecháno v původní výši 2 000 Kč, neboť od jeho stanovení již uplynula značná doba (cca 16 let), během níž přirozeně došlo k navýšení životních nákladů žalobkyně jak vlivem rozdílných životních potřeb, tak vlivem inflace.10. Pro úplnost soud uvádí, že k tzv. „doporučenému tabulkovému výživnému“, přihlédl jen velmi volně, a to nejen proto, že toto tabulkové výživné je skutečně pouze doporučující, nikoli absolutně závazné, ale především proto, že nelze rezignovat na individuální posouzení každé konkrétní věci. Souzená věc je přitom specifická právě pro značně podstandardní majetkové a osobní poměry žalovaného.11. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl o zvýšení výživného, které je žalovaný povinen žalobkyni hradit s účinností od 1. 9. 2025, a to ze 2 000 Kč na 3 000 Kč měsíčně, a současně zavázal žalovaného k úhradě dlužného výživného (respektive nedoplatku na něm) za měsíce září 2025 až květen 2026 včetně. Nebylo přitom ani jedním účastníkem tvrzeno, že by žalovaný od září 2025 čehokoli na výživu žalobkyně uhradil (respektive žalovaný se v tomto směru nijak procesně nebránil) a taktéž provedené dokazování indikuje, že vymáhání dlužného výživného exekučně a v rámci insolvence dosud nevedlo k žádnému výsledku. Částku 36 000 Kč, která představuje devítinásobek částky 4 000 Kč, je povinen žalobkyni uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. co do návrhu, aby soud zvýšil výživné o (dalších) 1 000 Kč, soud žalobu zamítl.12. Při rozhodování o náhradě nákladů aplikoval by soud § 150 o. s. ř., neboť příbuzenský poměr obou účastníků by považoval za „okolnosti hodné zvláštního zřetele“, pro které by úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení přiznána být neměla. Z tohoto důvodu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nadto,