22 C 136/2026-47 – Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 598,12 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázal splatit částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného (ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů), které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a následně ověřeny doklady získanými od žalovaného, a dále nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Příjmy žalovaného byly konkrétně ověřeny pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a výplatními páskami, výdaje pak byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě. Žalovaný výslovně stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku ve výši 4 000 Kč uhradil dne 17. 5. 2023 a předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem pouze částku 13 992 Kč. Následně uhradil žalovaný žalobkyni ještě dne 14. 1. 2025 částku 2 500 Kč. Žalovaný tak zůstal dlužen 7 674,39 Kč na jistině úvěru, 206,01 Kč na smluvním úroku, 3 627 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 038,60 Kč na poplatku za administrativní činnost a na vyhodnocení úvěru a 1 350 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 702,12 Kč, úroku za období od 24. 11. 2023 do 1. 9. 2024 ve výši 651,69 Kč, úroku za období od 2. 9. 2024 do 14. 1. 2025 ve výši 230,23 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 674,39 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 880,40 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení.Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout, neboť podpis smlouvy proběhl na parkovišti a žalovaný dodával předchůdkyni žalobkyně pouze pracovní smlouvu a 2 až 3 výplatní pásky. Výpisy z bankovního účtu po něm žádány nebyly. Žalovaný uvedl, že poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč přeplatil o 1 492 Kč. K tomu doložil potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady.Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne 23. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč (tj. celkem 27 888 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení s tím, že výše jedné smluvní pokuty může činit maximálně 500 Kč. Předpis splátek tvořil přílohu č. 1 smlouvy.Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou do 30. 6. 2023 s měsíčním příjmem ve výši 24 698 Kč, k čemuž měly být doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva a mzdový výměr. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodinných příslušníků, nevyživuje žádné dítě. Jeho měsíční náklady spojené s bydlením měly činit 1 500 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 7 440 Kč měsíčně a splátky stávajících půjček 600 Kč měsíčně; celkem tak průměrné měsíční výdaje žalovaného měly činit 9 540 Kč. Žalobkyně doložila první stranu pracovní smlouvy, z níž je patrné, že žalovaný byl od 4. 7. 2022 do 30. 6. 2023 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., přičemž byla ujednána zkušební doba v délce tří měsíců. Ze mzdového výměru je zřejmé, že byla ujednána časová mzda sazba 150 Kč/hod. a dále byla žalovanému přiznána prémiová složka ve výši do 30 % základní mzdy. Z výplatních pásek žalovaného za období 7/2022 a 8/2022 soud zjistil, že za toto období byla žalovanému vyplacena mzda v průměrné výši 24 448 Kč (po odečtení nezdanitelných náhrad).Z transakční historie je zřejmé, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 13 992 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 8. 10. 2025 postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 10. 2024, jímž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné pohledávky vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy.Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalovaný dne 14. 1. 2025 zaplatil žalobkyni částku 2 500 Kč.K úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 11. 2025 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2025, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní trans