22 C 69/2026-38 – Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 60 042,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2025, kterou se žalovaným uzavřela elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 60 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních závazků žalovaného. Za tím účelem si žalobkyně od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu a druhý doklad totožnosti a dále výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Přitom žalobkyně využila služeb společnosti SokordiaTech s.r.o. a Creditinfo CEE a.s. Žalobkyně také provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze odcizených dokladů, SOLUS). Příjmy žalovaného tak byly posouzeny na základě údajů zjištěných od žalovaného ve spojení s příjmem zjištěných na bankovním účtu žalovaného (přitom žalovaný uvedl příjem 99 000 Kč a příjem nalezený na bankovním účtu činil 52 322 Kč); počítala pak s nižší z těchto částek, tj. 52 322 Kč. Co se týče nákladů na bydlení žalobkyně vycházela z částky deklarované žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 3 000 Kč, dále z reálně nalezených nákladů na bydlení na bankovním účtu ve výši 383 Kč a dále zohlednila minimální hodnotu 8 000 Kč, kterou stanovila s přihlédnutím k údajům Českého statistického úřadu; počítala pak s nejvyšší z těchto částek, tj. 8 000 Kč. Co se týče nákladů na potraviny a běžné zboží zde žalobkyně vycházela rovněž z částky uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (0 Kč), dále z nákladů zjištěných na bankovním účtu (1 975 Kč) a dále zohlednila minimální hodnotu 6 000 Kč; počítala opět s nejvyšší z těchto částek, tj. 6 000 Kč. Finanční závazky žalovaný neuvedl žádné, v SOLUSu nebyly rovněž žádné zjištěny, na bankovním účtu byly nalezeny závazky žalovaného se splátkou ve výši 4 782 Kč měsíčně; s touto částkou žalobkyně kalkulovala. Zároveň žalobkyně počítala s částkou ve výši 5 733 Kč měsíčně poukazovanou žalovaným na sázení a hazardní hry. Konečně žalobkyně počítala s rezervou ve výši 2 000 Kč měsíčně a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen měsíčně splácet 3 000 Kč na poskytnutý úvěr. Žalovaný však porušil podmínky smlouvy, neboť proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení; žalobkyně proto dle příslušného ustanovení smlouvy celý úvěr zesplatnila. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 5 splátek po 3 000 Kč, tj. celkem 15 000 Kč. Žalobkyně proto po žalovaném nárokovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 59 448 Kč, smluvní pokuty ve výši 594,48 Kč a dále zákonných úroků z prodlení z částky 59 448 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 19. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 60 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že částka ve výši prvního čerpání, tj. ve výši 60 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně může zesplatnit jistinu spotřebitelského úvěru v případě, kdy dojde k zahájení insolvenčního řízení proti žalovanému. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu (viz čl. X smlouvy, v němž je tento způsob v podrobnostech popsán). Součástí smlouvy byla též příloha č. 1 s názvem „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“.4. Z přílohy č. 1 („Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý a nevyživuje žádné děti. Sám žalovaný uvedl, že má měsíční příjem 99 000 Kč, dle zde uvedené tabulky žalobkyně na bankovním účtu žalovaného nalezla měsíční příjem ve výši 52 322 Kč a do výpočtů žalobkyně použila částku příjmu 52 322 Kč. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil částkou 3 000 Kč měsíčně, dle zde uvedené tabulky žalobkyně na bankovním účtu žalovaného nalezla měsíční výdaje na bydlení ve výši 383 Kč a minimální částka těchto nákladů je zde vyčíslena 8 000 Kč a do výpočtů žalobkyně použila částku nákladů na bydlení 8 000 Kč. Náklady na potraviny a běžné zboží žalovaný uvedl nulové, žalobkyně pak na bankovním účtu žalovaného nalezla tyto náklady ve výši 1 975 Kč, přitom minimální částka nákladů je zde uvedena 6 000 Kč a žalobkyně počítala s částkou 6 000 Kč měsíčně. Finanční závazky žalovaný žádné neuvedl, žalobkyně na bankovním účtu žalované nalezla tyto závazky ve výši 4 782 Kč, organizací SOLUS byly sděleny závazky žalovaného ve výši 0 Kč a žalobkyně tak počítala s částkou 4 782 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila závazky žalovaného na sázení a hazardní hry ve výši 5 733 Kč a počítala s rezervou (extra zůstatek na cokoliv) ve výši 2 000 Kč. U výsledků lustrací v rejstřících (databáze odcizených dokladů, ISIR, CEE, SOLUS, interní databáze žalobkyně) nebyl o žalovaném zjištěn negativní záznam.5. Ke smlouvě o úvěru žalobkyně doložila rovněž „Předsmluvní informace“, „Souhlas se zpracování osobních údajů“ a kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.6. Dle datového výstupu z Credit Info CEE je zřejmé, že žalovaný ke dni 19. 5. 2025 neměl aktivní insolvenci, v registru SOLUS neměl negativní záznam ani neměl aktivní exekuci.7. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Bezhotovostní příjem“) je patrné, že na účet žalobkyně byla zaslána z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě (číslo účtu , č. účtu, ) verifikační platba ve výši 1 Kč, která byla zaúčtována dne 20. 5. 2025.8. Z potvrzení o platbě z internetového bankovnictví („Detail pohybu – Bezhotovostní platba“) je zřejmé, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (číslo účtu , č. účtu, ) částku 60 000 Kč; platba byla zaúčtována dne 19. 5. 2025.9. Předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2026, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě celkové dlužné částky do 2. 2. 2026.10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zc