22 C 76/2026-35 – Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 706 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se žalovanou uzavřela dne 2. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázala vrátit částku ve výši 18 592 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když ve splátkách zaplatila celkem pouze 12 448 Kč. Zůstala tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 3 678,67 Kč na jistině úvěru, 73,90 Kč na smluvním úroku, 1 400 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 395,66 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 595,77 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 3. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 393,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 751,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 3 678,64 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 752,57 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., se žalovanou uzavřela dne 3. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázala vrátit částku ve výši 18 592 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když ve splátkách zaplatila celkem pouze 6 030 Kč. Zůstala tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 7 096,62 Kč na jistině úvěru, 268,01 Kč na smluvním úroku, 3 150 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 890,23 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 1 157,14 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 4. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 640,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 243,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 096,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 364,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně v případě obou smluv vycházela z informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a následně ověřeny doklady získanými od žalované (příjmy byly v případě obou smluv ověřeny rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení a výdaje byly v případě obou smluv zkoumány z výpisů z bankovního účtu) a dále nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaná přitom svým podpisem stvrdila, že poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovanou uzavřeny předmětné smlouvy.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 2. 12. 2022 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč (celkem 18 592 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Předpis splátek tvořil přílohu č. 1 smlouvy. Z žádosti o úvěr ze dne 2. 12. 2022 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná měla být v té době v invalidním důchodu s měsíčním příjmem ve výši 7 337 Kč, k čemuž měl být předložen výměr důchodu. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodinných příslušníků, je ovdovělá a nevyživuje žádné dítě. Její měsíční náklady spojené s bydlením měly činit 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 4 000 Kč měsíčně; celkem měsíční výdaje žalované měly činit 5 000 Kč. Z doloženého oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 8. 2022 plyne, že žalovaná byla od září 2022 příjemkyní invalidního důchodu ve výši 7 337 Kč měsíčně. Z transakční historie je zřejmé, že žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila celkem částku 12 448 Kč.Dále soud zjistil, že dne 3. 4. 2023 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč (celkem 18 592 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Předpis splátek tvořil přílohu č. 1 smlouvy. Z žádosti o úvěr ze dne 3. 4. 2023 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná měla být v té době v invalidním důchodu s měsíčním příjmem ve výši 11 265 Kč, k čemuž měl být předložen výměr důchodu. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodinných příslušníků, je ovdovělá a nevyživuje žádné dítě. Její měsíční náklady spojené s bydlením měly činit 2 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 4 000 Kč měsíčně, splátky stávajících půjček 1 328 Kč měsíčně a jiné výdaje 100 Kč měsíčně; celkem měsíční výdaje žalované měly činit 7 428 Kč. Z doloženého rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2023 plyne, že žalovaná byla od 1. 1. 2023 příjemkyní invalidního důchodu ve výši 11 265 Kč měsíčně. Z transakční historie je zřejmé, že žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila celkem částku 6 030 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisy ze dne 2. 4. 2025, jimiž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužných pohledávek vzniklých z titulu shora uvedených smluv. K úhradě dlužných částek byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smluv o úvěru, tak jak tento institut upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěry byly poskytovány v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebit