4 C 273/2025-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 990 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 6. 4. 2024 v obchodním domě , Anonymizováno, v , adresa, způsobil zranění poškozenému panu , jméno FO, , pracovníku ostrahy, a to zlomeninu záprstní kůstky ukazováčku levé ruky, což si vyžádalo lékařské ošetření a následnou pracovní neschopnost. Při útoku na poškozeného tomuto současně spadly brýle, které se pádem poškodily. Žalobkyně jako pojistitel v rámci pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyplatila poškozenému pojistné plnění ve výši 21 990 Kč představující náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, a to bolestné za 30 bodů ve výši 12 729 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného v období od 7. 4. 2024 do 2. 5. 2024 ve výši 8 761 Kč a náhradu nákladů spojených s vyplněním formuláře a opravou poškozených brýlí ve výši 500 Kč. Pojistné plnění bylo přitom poníženo o srážku daně ve výši 1 320 Kč. Žalovaný byl za shora popsané jednání uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, a to rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 8. 2024, č. j. 19 T 118/2024 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 300/2024. Žalovanému proto vznikla povinnost k náhradě vyplaceného pojistného plnění ve výši 21 990 Kč žalobkyni (včetně srážky daně ve výši 1 320 Kč, kterou žalobkyně odvedla státu). Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 990 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, konkrétně ze záznamu o úrazu a z lékařských zpráv , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 6. 4. 2024 a ze dne 11. 4. 2024, soud zjistil, že poškozenému panu , jméno FO, bylo dne 6. 4. 2024 na pracovišti v kanceláři ostrahy obchodního domu , Anonymizováno, , adresa, způsobeno zranění – zlomenina záprstní kosti ukazováčku levé ruky. V důsledku tohoto zranění byl poškozený v období od 7. 4. 2024 do 2. 5. 2024 v pracovní neschopnosti (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání). Náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného byla vyčíslena částkou 8 761,32 Kč (náhrada ztráty na výdělku po dobu PN vyplněné zaměstnavatelem poškozeného). Bolestné poškozeného bylo ohodnoceno 30 body (lékařský posudek o ohodnocení bolesti), náklady spojené s vyplněním lékařského posudku činily 300 Kč, které uhradil poškozený (pokladní doklad ze dne 13. 11. 2024). Poškozený dále uhradil za opravu brýlí 200 Kč (paragon – daňový doklad č. , hodnota, ).4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 8. 2024, č. j. 19 T 118/2024-67, byl žalovaný mimo jiné uznán vinným, že dne 6. 4. 2024 v , adresa, v obchodním domě , Anonymizováno, poté, co odcizil zboží, byl za pokladní zónou zastaven pracovníkem ostrahy prodejny poškozeným , jméno FO, a jím vyzván, aby ho následoval do kanceláře prodejny, což učinil a zde dobrovolně vrátil nepoškozené odcizené zboží, se následně pokoušel z kanceláře odejít, kdy se poškozený snažil podezřelému v odchodu zabránit tak, že si stoupl do dveří, kdy se jej podezřelý pokusil udeřit pěstí, kdy poškozený uhnul, při tom mu však podezřelý srazil brýle, u kterých se část odlomila a rovněž jej uchopil za levou ruku, kterou mu přirazil ke stěně, přičemž mu způsobil zlomeninu záprstní kůstky ukazováčku levé ruky, kdy toto zranění si vyžádalo ošetření na Chirurgické ambulanci , adresa, s následnou pracovní neschopností v době od 6. 4. 2024 do 2. 5. 2024, čímž byla poškozenému způsobena také škoda na brýlích ve výši 200 Kč, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře devíti měsíců.5. Výše popsané jednání žalovaného, v jehož příčinné souvislosti došlo k úrazu poškozeného, bylo dne 30. 4. 2024 zaměstnavatelem poškozeného nahlášeno jako pojistná událost (hlášení pojistné události). Poškozenému bylo následně na jeho bankovní účet vyplaceno pojistné plnění ve výši 20 670 Kč (platební poukaz).6. Z usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. 25 Co 544/2014-17, a usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 44 Co 18/2020-11, soud zjistil, že jmenované soudy se v těchto rozhodnutích vyjadřovaly k otázce stanovení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení žalobce v řízení o regresních nárocích, a to tak, že § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu se na takové případy neuplatní.7. Žalovaný byl ze strany žalobkyně k úhradě částky 21 990 Kč vyzván dopisy ze dne 15. 1. 2025 a ze dne 19. 3. 2025, a dále také předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2025, odeslanou žalovanému do věznice téhož dne, a to nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy (výzvy k náhradě regresní pohledávky, předžalobní výzva k plnění, podací lístek). Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 17. 7. 2025 (potvrzení o dodání zásilky).8. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.9. Podle § 365 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ustanovením 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona č. 365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb.10. Podle § 205d odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (dále jen "zákonné pojištění") u České pojišťovny, akciová společnost, pokud s ní měly sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice (dále jen "pojišťovny").11. Podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný svým jednáním, pro které byl pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví, způsobil poškozenému , jméno FO, při plnění jeho pracovních úkolů úraz – zlomeninu záprstní kůstky ukazováčku levé ruky. Žalobkyně jako pojistitel (viz § 205d odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb.) v rámci pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyplatila poškozenému pojistné plnění ve výši 20 670 Kč, částku 1 320 Kč pak odvedla za poškozeného na dani. Žalobkyně proto oprávněně po žalovaném požaduje náhradu plnění, které vyplatila poškozenému, respektive za něj odvedla na dani (viz § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb.). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván, avšak ve stanovené lhůtě dluh nezaplatil a dostal se tak do prodlení. Žalovanému byla předžalobní výzva k plnění doručena dne 17. 7. 2025. Byl-li žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení výzvy, lhůta mu marně uplynula dne 24. 7. 2025 a ode dne následujícího, tj. od 25. 7. 2025, tak žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj ve výši 11,50 % ročně z částky 21 990 Kč až do zaplacení. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, a soud jí proto v celém rozsahu vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, kte