12 C 228/2020-15 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne 15.6.2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 860 Kč od 25.12.2017 do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.12.2019 mezi [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1.12.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.12.2017 Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1500 Kč a splatností dne 24.12.2017. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo] jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 24.12.2017. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22.1.2020. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 1860 Kč. Podáním ze dne 8.9.2020 žalobkyně doplnila tvrzení, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že žalovaný byl lustrován z veřejné dostupných databází. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: Dne 1.12.2017 byla mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova] C [číslo], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta (jako úvěrujícím) a žalovaným (jako úvěrovaným) pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru. Úvěrující se zavázal poskytnout ve prospěch úvěrovaného částku 1 500 Kč na jeho bankovní účet a ten se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 24.12.2017 a dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč (ze smlouvy ze dne 1.12.2017). Na základě uzavřené smlouvy byla [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne 1.12.2017 bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet], který uvedl žalovaný, zaslána částka 1 500 Kč (z výpisu z účtu ze dne 1.12.2017). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by jakoukoliv část dluhu uhradil. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], sídlem, [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno], [země], [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] postoupila soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 mezi [právnická osoba], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.1.2020). Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení výzvou ze dne 22.1.2020 (z předžalobní upomínky ze dne 22.1.2020 včetně podacího lístku). K tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila (ani neoznačila) žádný důkaz, a tato tvrzení tak nebyla prokázána. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2991 odst.1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným dne 1.12.2017 soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla dne 1.12.2017 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (poskytovatele úvěru) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018, viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18). 12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, avšak nijak neprokázala, že by žalovaný úvěrující společnosti (poskytovateli úvěru) poskytl jakékoliv informace, na základě nichž by poskytovatel úvěru mohl posoudit úvěruschopnost žalovaného, včetně získání informací z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti sp