3 C 101/2021-142 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně, postupník pohledávek [právnická osoba], podala u soudu 25. 2. 2021 proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala zaplacení 173.272,02 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 183.244 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,9% ročně s tím, že veškeré úroky je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách, tuto povinnost však řádně neplnil. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 18. 3. 2018 a výše dluhu činila včetně příslušenství 173.542,19 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a protože přes výzvy jí žalovaný na dluh nic nezaplatil, podává žalobu. 2. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka namítal, že před uzavřením úvěrové smlouvy nebyla řádně prověřena jeho schopnost úvěr splácet a zpochybňoval z tohoto důvodu platnost úvěrové smlouvy. Rozhodnutí bylo ale ponecháno na úvaze soudu. 3. Smlouvou o úvěru, uzavřenou dne 23. 10. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako bankou a žalovaným jako klientem je prokázáno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 183.244 Kč, jenž bude veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], účelově určený na konsolidaci úvěrů či půjček. Na základě této smlouvy měl žalovaný splatit z předmětného úvěru dluh ze splátkového úvěru, č. úvěrového účtu [bankovní účet] ve výši 138.244 Kč, použití zbývajících prostředků zůstalo na uvážení žalovaného. Zároveň byla dohodnuta úroková sazba ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal závazek bance splatit nejpozději do 5. 11. 2020 v měsíčních splátkách ve výši 6.905 Kč, splatných vždy k 5. dni každého měsíce. Dále bylo dohodnuto v čl. 3, že dlužné úroky budou připisovány k jistině úvěru vždy ke každému poslednímu dni v měsíci. Dle čl. 8 písm. b) smlouvy mohla banka prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný i tehdy, bude-li klient v prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splácením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. 4. Žalobkyně prokazovala, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně úvěroschopnost žalovaného řádně prověřovala. Předložila za tím účelem výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2017. Z těchto výpisů je zřejmé, že žalovaný měl nepravidelný příjem od [anonymizováno] [jméno] [jméno], který se pohyboval kolem 20-30 000 Kč měsíčně, vedle toho mu na účet přicházely i jednorázové vysoké částky. Výdaje měl žalovaný pod kontrolou a většinu měsíců hospodařil se zůstatkem. [právnická osoba], žalovaný při žádosti o úvěr tvrdil příjem 23.013 Kč, což odpovídalo výpisům z účtu. Banka vycházela z normativů nákladů na bydlení a dalších životních nákladů 7.381 Kč měsíčně, z vlastních systému věděla, že žalovaný splácí spotřební úvěr splátkou 6.420 Kč. Příjem žalovaného byl posouzen jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Dále žalobkyně předložila záznam o poskytnutí vysvětlení předsmluvních informací, z něhož pokud jde o úvěruschopnost žalovaného nelze zjistit nic. 5. Listinou ze dne 1. 7. 2020, nazvanou Podklady pre súdne konanie, je prokázán pohyb finančních prostředků od 23. 10. 2017 do 1. 6. 2018 na úvěrovém účtu č. č. [bankovní účet]. Tato listina prokazuje čerpání úvěru ve výši 183.244 Kč dne 23. 10. 2017, a historii splácení dluhu a příslušenstvím. Je z ní zřejmé, že žalovaný měl s řádným splácením dluhu potíže prakticky od počátku, dostával se do prodlení a dohodnuté splátky prakticky nikdy včas neuhradil. 6. Dopisem 14. 2. 2018 jej právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu 14.909 Kč do 18. 3. 2018. 7. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 18. 3. 2018 je prokázáno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn o tom, že po předchozí upomínce dnem 18. 3. 2018 je zbývající část úvěru splatná, neboť nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Ke dni 19. 3. 2018 tak žalovaný dlužil 192.762 Kč a byl upozorněn, že tato pohledávka narůstá. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 25. 5. 2018 je prokázáno, že žalobkyni byly postoupeny pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, specifikované v seznamu pohledávek. V seznamu, označeném jako příloha [číslo] je jako pohledávka postoupená žalobkyni, uvedena pohledávka za žalovaným se zůstatkem 173.542,19 Kč. 9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2020 je prokázáno, že žalovaný byl [právnická osoba] písemně vyrozuměn o postoupení pohledávky žalobkyni. Dle podacího lístku doručení proběhlo doporučenou poštou. 10. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ji dlužnou částku včetně příslušenství uhradil s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 11. Věc soud posoudil dle uzavřené smlouvy účastníků a podle § 2395 a násl. o. z. a uzavřel, že žaloba je podána po právu. Žalobkyně prokázala, že je postupníkem pohledávky a že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Smlouva o úvěru v daném případě byla řádně uzavřena, právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, splnila své povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, o nějž žádal. Vycházela přitom ze zhodnocení informací získaných od žalovaného, které si ověřovala a z vlastních informačních zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dostála svým předsmluvním i smluvním povinnostem, neboť umožnila žalovanému čerpání úvěru a svůj závazek z úvěrové smlouvy řádně splnila. Naproti tomu žalovaný sjednané splátky úvěru řádně neplatil, vyvolal uplatnění smluvními podmínkami předpokládaných majetkových sankcí, včetně zesplatnění zůstatku dluhu. Výzvy žalobkyně o zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím nevyslyšel. Úroky žalobkyně požaduje ve smluvené výši, pokud jde o úroky z prodlení, žalobkyně je požaduje pouze ve výši stanovené vl. nař. č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na ně má právo s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslala výzvu plnění a o právo na náhradu nákladů řízení se tak nepřipravila. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení je představována náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 6.932 Kč, odměnou advokáta dle § 7 a § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) v platném znění ve výši 32.240 Kč (4 úkony- příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast na jednání 25. 10. 2021, odročeném před jednáním ve věci samé [číslo] úkonu, účast na jednání 4. 4. 2022, podání z 29. 10. 2021 [číslo] úkonu), pět paušálních částek náhrady hotových výdajů à 300 Kč stanovených dle § 13 odst. 3 AT činí 1.500 Kč, náhrada jízdného zástupce z místa sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtená podle § 157 a násl. zák.č.262/2006 Sb., představuje 1.256,70 Kč (tj. 585,20 Kč k jednání 25. 10. 2021 a 668,50 Kč k jednání 4. 4. 2022), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT činí 800 Kč za cekem 8 promeškaných půlhodin, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznaná podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. částku 7.517,30 Kč. Náhrada nákladů řízení žalobkyně celkem činí 50.246 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobkyni zaplatil k rukám jejího zástupce. Soud dodává, že žalobkyni přiznal jen skutečné a účelně vynaložené náklady řízení. Nepřiznal ji náklady za podání z 18. 6. 2021, v němž sdělovala, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť obsah a charakter tohoto podání brání soudu pokládat jej za úkon právní služby, honorovaný dokonce částkou 8.060 Kč (bez DPH.) Rovněž soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu nákladů za podání z 13. 4. 2022, jímž žalobkyně v podstatě odstraňovala nedostatky vlastní žaloby. Dále soud žalobkyni nepřiznal odměnu ani náhradu nákladů za jednání konané dne 2. 5. 2022, protože bylo konáno v důsledku toho, že žalobkyně nebyla s to při jednání předcházejícím připravena označit a předložit důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru a zavinila odročení jednání. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyni byly postoupeny značné objemy pohledávek ze smluv o spotřebitelských úvěrech, které vymáhá, nemůže být proto překvapena, pokud je od ní požadováno doložení podmínek platnosti úvěrové smlouvy. Musí-li být pro její nepřipravenost jednání odročeno, náklady, které s tím žalobkyně vynaloží, nejsou vynaložené účelně a nelze je přenášet na žalovaného. Na druhou stranu soud nesdílí názor protistrany