3 C 16/2022-60 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3.058 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 28. 1. 2021 uzavřela s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost 5.000 Kč bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný byl dle smlouvy povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně zasílala žalovanému každý kalendářní měsíc výpis z úvěru s uvedením aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a data splatnosti. Mimo uvedené byl žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, úrok 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení, v případě, že se stane celý dluh splatným byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny. Sjednána byla i měsíční platba nákladů úvěru. Žalovaný dluh řádně nesplácel, a od 1. 5. 2021 je dle žalobkyně v prodlení. Dluh dosáhl výše 9.088 Kč, žalovaný na něj zaplatil 6.030 Kč, částku 3.058 Kč přes předžalobní výzvu stále dluží. 2. Distančně uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2021 je prokázáno, že se žalobkyně s odkazem na ustanovení § 2395 o. z. zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50.000 Kč s tím, že žalovaný je oprávněn jej opakovaně čerpat po celou dobu účinnosti smlouvy prostřednictvím elektronických žádostí. Žalovaný byl dle smlouvy povinen do konce každého následujícího kalendářního měsíce uhradit alespoň 1/5 dlužné částky, nejméně 300 Kč. Za čerpání úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 20% z čerpané jistiny, úrok 20 % měsíčně, jenž po zesplatnění celého dluhu měl být snížen na 8 % ročně. Žalovaný žalobkyni poskytl kopii svého [číslo obč. průkazu]. 3. Mandátní smlouvou z 29. 5. 2013, uzavřenou mezi žalobkyní ještě pod názvem [právnická osoba] a [právnická osoba] je prokázáno, že žalobkyně svěřila úplatné vymáhání pohledávek za třetí stranou posledně uvedené společnosti za provizi dohodnutou za jednotlivé úkony. 4. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalobkyně za měsíc ledem 2021 je prokázáno, že 28. 1. 2021 na účet [bankovní účet] s uvedením označení [číslo] odešla platba 5.000 Kč. 5. [právnická osoba] je prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v lednu 2021, žalovaný, částka 5.000 Kč mu byla na účet v lednu 2021 skutečně připsána. 6. Výpisy k revolvingovému úvěru s jménem a příjmením žalovaného je prokázáno, že částku 5.000 Kč v lednu 2021 žalovaný čerpal, připsán mu byl poplatek 1.000 Kč, takže celkem dlužil 6.000 Kč, do 28. 2. 2021 měl tak splatit 1.200 Kč. V následujících měsících žalovaný již žádné peněžní prostředky nečerpal, ale také až do června 2021 žalobkyni žádnou splátku neposkytl. V červnu 2021, kdy dluh byl evidován ve výši 9.088 Kč, žalovaný uhradil 6.030 Kč. K dalšímu čerpání ani splátkám dále již nedošlo. 7. Výzvou z 9. 9. 2021, jež mu byla doručována dle podacího archu doporučenou poštou, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řešení. 8. V průběhu řízení byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tvrzení o tom, zda a jak před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí a žalobkyně nenalezla žádný negativní záznam. Vycházela též dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně hrubý příjem (25.000 Kč), čistý příjem (21.250 Kč), náklady na obživu (2.000 Kč). Výši příjmů si dále žalobkyně ověřila z výpisu z účtu žalovaného, kde je patrná příchozí platba ve výši 17.822 Kč. K tomu žalobkyně předložila přehled údajů poskytnutých žalovaným, který odpovídá shora uvedenému, a výpis z účtu č. [bankovní účet] za prosinec 2020. Posledně uvedeným výpisem je prokázáno, že v něm není obsažen jediný příjem, který by mohl být shledán tvrzenou mzdou žalovaného. Dne 14. 12. 2020 je připsána částka 17.822 Kč s označením„ [jméno]“, název protiúčtu„ [obec] [celé jméno žalovaného]“, což tvrzením žalovaného neodpovídá. Dále je však z výpisu též zřejmé, že žalovaný poskytl nebo přijal platby v souvislosti se čtyřmi půjčkami či úvěry, tři z toho u [právnická osoba] ([variabilní symbol], [číslo], [číslo]), čtvrtá u [právnická osoba] ([variabilní symbol]). Celkové příjmy žalovaného v měsíci včetně čerpaných půjček dosáhly výše 25.322 Kč, výdaje pak 25.411 Kč. 9. Podle § 75 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst.1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 86 odst.1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatur