5 C 144/2021-54 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala v postavení právního nástupce obchodní korporace [právnická osoba] zaplacení 7.175 Kč s příslušenstvím z právního důvodu neuhrazeného spotřebitelského úvěru, poplatku za služby (odměna za administrativní činnost, odměna za hotovostní inkaso splátek), úroku a úroku z prodlení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 3. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] přenechal mu částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit s úrokem ve výši 825 Kč (tj. 19,4 %), odměnou za administrativní poplatek ve výši 1.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč. Závazek k vrácení poskytnutého úvěru a jeho příslušenství měl být splněn formou 45 týdenních splátek po 185 Kč. Naposledy měla být splátka uhrazena 15. 7. 2019. Žalovaný poskytl pouze částečné plnění ve výši 1.150 Kč. Dluh tak dosáhl v jistině hodnoty 5.000 Kč a co do poplatku částky 2.175 Kč (z toho připadá na poplatek za administrativní činnost 908,31 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 1.266,69 Kč). K tomu přistupuje úrok v kapitalizované hodnotě 1.481,94 Kč (úrok 19,4 % z částky 5.000 Kč od 16. 7. 2019 do 15. 1. 2021), úrok 19,4 % z částky 5.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované hodnotě 763,89 Kč (zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 7. 2019 do 15. 1. 2021) a úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně nabyla postavení věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021, když uvedená skutečnost byla žalovaného oznámena postupitelem cestou písemnosti ze dne 15. 1. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnil. 4. Rozhodnuto mohlo být podle § 115a o. s. ř. pouze na podkladě listin účastníky předložených důkazů a jejich presumovaného souhlasu s takovým postupem soudu (usnesení ze dne 10. 11. 2021, č. j. 5 C 144/2021-47). 5. Skutkový závěr stojí na dokazování odvíjejícím se od listinných důkazů v podobě smlouvy o spotřebitelském úvěru, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek (strana23), oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání. 6. Předně je třeba uvést z pohledu hodnocení procesního postavení žalobkyně, že povaha jejího tvrzení, že žalovaným nebylo zcela poskytnuto plnění co do dlužné jistiny a poplatku, ke kterému se smlouvou o půjčce zavázal, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového tvrzení vyloučeno, aby je mohlo být prokazováno a jedině žalovaný, pokud by byl procesně bdělý a vyvinul patřičnou procesní aktivitu, mohl by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď poskytl více, než žalobkyně v návrhu připouští nebo nastaly jiné právně významné skutečnosti, pro které nároku jak ve svém titulu (důvodu) tak případně co do uplatněné výše neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaný plnění v rozsahu, jak uvádí žalobkyně, neposkytl, resp. poskytl pouze dílčí plnění. 7. Po stránce skutkové se uzavírá, mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 9. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo], na základě které bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 5.000 Kč. Reálnost obligačního vztahu je prokázána již samou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – neboť je přítomen text, že se čerpá úvěr v hotovosti. Nejsou-li přítomny jakékoli skutkové námitky žalovaného, potom lze ze zákonitostí výkladu textu opatřeného podpisem žalovaného a zásad formální logiky usuzovat, že je mimo jiné potvrzeno i přijetí prostředků jejich faktickým přenecháním věřitelem. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Vedle povinnosti k vrácení poskytnutého úvěru ve výši 5.000 Kč se žalovaný zavázal v rámci uzavírané smlouvy k zaplacení úroku ve výši 825 Kč, poplatku ve výši 1.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč za dobu trvání smlouvy (tj. celkem zaplatit 8.325 Kč), to vše ve splátkách ve výši 185 Kč týdně s rozvržením na celkem 45 týdenních splátek. Vedle toho je smluvní substrát tvořen kartou zákazníka, souhlasem žadatele, a smluvními podmínkami, které na smlouvu navazují s další úpravou práv a povinností účastníků a informační povinnosti věřitele ve vztahu k dlužníkovi. Relevantním je z pohledu podmínek úročení úprava obsažená v článku 1.4 a bodu 5.1 smluvních podmínek týkající se zápůjční doby a následků nesplacení úvěru, když bylo ujednáno úročení v rámci zápůjční doby hodnotou 19,4 % vyjádřenou ve smlouvě níže částkou 1.680 Kč. Žalobkyně dodala, že ve smlouvě uvedenou úrokovou sazbu uplatnila v nižší sazbě hodnotou 19,4 %. 8. Následně, jak žalobkyně tvrdila, žalovaný poskytl pouze dílčí plnění, které se nedotklo ponížení dluhu v jistině, na poplatku došlo k ponížení na hodnotu 1.150 Kč. 9. Postoupení pohledávky je prokázáno oznámením postupitele, jež bylo určeno dlužníkovi. Opět zde platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) takové skutečnosti, které by změnu v osobě věřitele vyloučily či zpochybnily (vizte nález nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2276/08, ze dne 24. 2. 2011). 10. Konečně předžalobní aktivita, jež je významná i z hlediska příslušenství pohledávky – náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva – prokazuje se předžalobní výzvou. Prodlení žalovaného nastalo dnem následujícím po splatnosti další z předepsaných týdenních splátek. 11. Na skutková zjištění aplikuje se úprava smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Zvláštní úpravou, od níž nelze odhlížet, ale nutno ji s obsahem závazku komparovat, je zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konečně posouzení, zda došlo k cesi pohledávky a ke změně v osobě věřitele podřazuje se pod ust. § 1879 a násl. o. z. 12. Vedle konsenzuálního základu došlo z povahy smlouvy i k její perfekci reálným naplněním - přenecháním prostředků vydlužiteli, jak je patrno z obsahu listiny, kdy není rozumného důvodu při absenci námitek žalovaného, domnívat se, že byla úvěrovaným potvrzena skutečnost, která by nebyla z jeho pohledu správnou (vizte k hodnocení správnosti textu smlouvy rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Zákonitě by pak nebyl úvěr (byť dílčím způsobem) splácen, nedošlo-li by k jeho čerpání. 13. Jestliže žalovaný přijal prostředky, jejichž výši požadoval a právní předchůdce žalobkyně se k jejich poskytnutí zavázala a podle smlouvy o úvěru je přenechala, potom je vázán uzavřenou smlouvou včetně úpravy vzájemných práv, povinností jakož i dalších právních skutečností, jak jsou zaznamenány v adhezně v rámci druhostranného textu v rámci právního jednání. Elementárně vznikla žalovanému v postavení úvěrovaného povinnost k včasnému vrácení prostředků, kterou nesplnil, dostal se do prodlení, resp. poskytl pouze dílčí plnění, která vedla k ponížení závazku v úroku a obou poplatcích. Podle sjednaného způsobu splácení, jak je obsažen v úvěrové smlouvě, zůstala vzhledem k výši dílčích plnění zcela nedotčena jistina pohledávky co do částky 5.000 Kč a další úplata, k jejímuž placení se úvěrovaný zavázal., tj. co do další částky v souhrnné výši 3.325 Kč. 14. Sluší se uvést, že sjednání poplatku za inkaso splátek v místě bydliště úvěrovaného, úhrady za administraci úvěru a vyhodnocení úvěru jsou ujednáními innominátní povahy, které nejsou právními předpisy zapovídány, neboť jde o změnu jinak donosné formy plnění závazku a úhradu za činnost úvěrujícího a bylo na účastnící obligačního vztahu, jaká ujednání budou v rámci smluvní volnosti přijata. Nutno také uvést, že soud nemohl přezkoumávat výši odměn, neboť jde jednak o výraz autonomie vůle účastníků obligačního vztahu a z moci úřední nebylo naplněno ust. § 588 o. z. pro úřední zásah do obligačního vztahu. 15. Žalobkyně interpretuje smluvní ujednání v článku 1.4 odlišně od hodnocení soudu, když nelimituje úrok na dobu, na kterou byla smlouva sjednána, ale domáhá se jej (z části v kapitalizované formě) z dlužné jistiny hodnotou 19,4 % do zaplacení. Takový postup je právem aprobovaný, přijímaný i judikatorně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005), vždy se však, jak je to výslovně vyjádřeno v uváděném rozhodnutí, uplatní smluvní autonomie. Právě k tomu přistoupili účastníci smlouvy, když si pro další dobu účinnosti smlouvy tedy pro dobu, na kterou byla uzavřena, explicitně v uvedeném dohodli úročení po dobu trvání smlouvy částkou 825 Kč. K navazujícím úročením nebyla smlouva uzavřena, interpretace citovaného ustanovení žalobkyní