5 C 166/2021-57 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhá v postavení právního nástupce obchodní korporace [právnická osoba] zaplacení 32.112 Kč s příslušenstvím z právního důvodu neuhrazeného spotřebitelského úvěru a příslušenství v podobě odměny za poskytnuté služby, úroku a úroku z prodlení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 9. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přenechal jí v hotovosti částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit s úrokem ve výši 2.800 Kč (tj. 23,72 %), odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek v výši 8.000 Kč. Závazek k vrácení poskytnutého úvěru a jeho příslušenství měl být splněn formou 58 týdenních splátek po 609 Kč. Prvně měla být splátka hrazena 16. 10. 2017 a naposledy dne 19. 11. 2018. Žalovaný poskytla pouze částečné plnění v souhrnné výši 3.210 Kč, a proto dluh dosáhl v jistině hodnoty 20.000 Kč a co do poplatku částky 12.112 Kč. K tomu přistupuje úrok v kapitalizované hodnotě 10.384,09 Kč (úrok 23,72 % z částky 23.000 Kč od 20. 11. 2018 do 15. 1. 2021, úrok 23,72 % z částky 20.000 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované hodnotě 3.940 Kč (zákonný úrok z prodlení z jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty od poslední úhrady, tj. od 16. 1. 2018 do 15. 1. 2021) a úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny od 16. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně nabyla postavení věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021, když uvedená skutečnost byla žalované oznámena postupitelem podáním ze dne 15. 1. 2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani později v průběhu řízení své procesní stanovisko nezpřístupnila. 4. Rozhodnuto mohlo být podle § 115a o. s. ř. pouze na podkladě listin účastníky předložených důkazů a jejich presumovaného souhlasu s takovým postupem soudu (usnesení ze dne 21. 12. 2021, č. j. 5 C 166/2021-51). 5. Skutkový závěr stojí na dokazování odvíjejícím se od listinných důkazů v podobě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9.7 7. 2017 uzavřené pod [číslo] karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek (strana 46), oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o jejím odeslání. 6. Předně je třeba uvést z pohledu hodnocení procesního postavení žalobkyně, že povaha jejího tvrzení, že žalovanou nebylo zcela poskytnuto plnění co do dlužné jistiny a poplatku, ke kterému se smlouvou o půjčce zavázala, má negativní charakter, tudíž je z povahy takového předneseného tvrzení vyloučeno, aby mohlo být prokazováno a jedině žalovaná, pokud by byl procesně bdělou a vyvinula patřičnou procesní aktivitu, mohla by cestou tvrzení opaku a přiléhavě označených důkazů prokázat, že buď poskytla více, než žalobkyně v žalobním návrhu připouští nebo nastaly jiné právně významné skutečnosti, pro které nárok jak ve svém titulu (důvodu), tak případně co do uplatněné výše, neobstojí. Jak již bylo uvedeno, žádná taková tvrzení nebyla přednesena, tudíž lze vycházet z toho, že žalovaná plnění v rozsahu, jak uvádí žalobkyně, neposkytla, resp. poskytla pouze dílčí plnění v souhrnné výši 3.210 Kč. 7. Po stránce skutkové se uzavírá, mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které bylo žalované poskytnuto v hotovosti 20.000 Kč. Reálnost obligačního vztahu je prokázána již samou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – neboť je přítomen text, že se čerpá úvěr v hotovosti. Nejsou-li přítomny jakékoli skutkové námitky žalované, potom lze ze zákonitostí výkladu textu opatřeného podpisem žalovaného a zásad formální logiky usuzovat, že je mimo jiné potvrzeno i přijetí prostředků jejich faktickým přenecháním věřitelem. 8. Předpokládaná správnost psaného textu, resp. reálné naplnění toho, co je na listině uváděno, není absolutní, avšak je na účastníkovi řízení, který je tím negativně dotčen, aby údaje potvrzené jeho podpisem vyvrátil (vizte k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Vedle povinnosti k vrácení poskytnutého úvěru ve výši 20.000 Kč se žalovaná zavázala v rámci uzavírané smlouvy k vrácení hotovostně poskytnutých prostředků a nad to k zaplacení úroku ve výši 2.800 Kč, poplatku ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč za dobu trvání smlouvy, to vše ve splátkách ve výši 609 Kč týdně s rozvržením na celkem 58 týdenních splátek. Vedle toho je smluvní substrát tvořen kartou zákazníka, souhlasem žadatele, a smluvními podmínkami, které na smlouvu navazují s další úpravou práv a povinností účastníků včetně informační povinnosti věřitele ve vztahu k dlužníkovi. Relevantním je z pohledu podmínek úročení úprava obsažená v článku 1.4 a bodu 5.1 smluvních podmínek týkající se zápůjční doby a následků nesplacení úvěru, když bylo ujednáno úročení v rámci zápůjční doby hodnotou 23,72 % vyjádřenou ve smlouvě konstantní částkou 2.800 Kč. 9. Následně, jak žalobkyně tvrdila, žalovaná poskytla pouze dílčí plnění, které se v rámci rozvrhu nedotklo ponížení dluhu v jistině, na poplatku došlo k ponížení na hodnotu 12.212 Kč. 10. Postoupení pohledávky je prokázáno oznámením postupitele, jež bylo určeno dlužníkovi. Opět zde platí, že se vychází z prostého oznámení postupitele o cesi pohledávky, jestliže dlužník netvrdí (a neprokáže) takové skutečnosti, které by změnu v osobě věřitele vyloučily či zpochybnily (vizte nález nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2276/08, ze dne 24. 2. 2011). 11. Konečně předžalobní aktivita, jež je významná i z hlediska příslušenství pohledávky stran náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva, prokazuje se předžalobní výzvou včetně dokladu o jejím odeslání cestou držitele poštovní licence na adresu označenou žalovanou v rámci obligačního vztahu. Prodlení žalované ostatně nastalo dnem následujícím po splatnosti další z předepsaných týdenních splátek. 12. Na skutková zjištění aplikuje se úprava smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Zvláštní úpravou, od níž nelze odhlížet, ale nutno ji s obsahem závazku komparovat, je zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konečně posouzení, zda došlo k cesi pohledávky a ke změně v osobě věřitele podřazuje se pod ust. § 1879 a násl. o. z. 13. Vedle konsenzuálního základu došlo z povahy smlouvy i k její perfekci reálným naplněním - přenecháním prostředků vydlužiteli, jak je patrno z obsahu listiny, kdy není rozumného důvodu při absenci námitek žalované, usuzovat, že by byla úvěrovaným ujednáním potvrzena skutečnost, která by nebyla z jeho pohledu správnou (vizte k hodnocení správnosti textu smlouvy rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Zákonitě by pak nebyl úvěr (byť dílčím způsobem) splácen, nedošlo-li by k jeho čerpání. 14. Jestliže žalovaná přijala prostředky, jejichž výši požadovala (pro sebe vydlužila) a právní předchůdce žalobkyně se k jejich poskytnutí zavázal, a podle smlouvy o úvěru je přenechal, potom je vázána uzavřenou smlouvou včetně úpravy vzájemných práv, povinností jakož i dalších právních skutečností, jak jsou zaznamenány v adhezně v rámci druhostranného textu v rámci právního jednání. Elementárně vznikla žalované v postavení úvěrovaného povinnost k včasnému vrácení prostředků, kterou nesplnila, dostala se do prodlení, resp. poskytla pouze dílčí plnění, která vedla k ponížení závazku v úroku a obou poplatcích. Podle sjednaného způsobu splácení, jak je obsažen v úvěrové smlouvě, zůstala vzhledem k výši dílčích plnění zcela nedotčena jistina pohledávky co do částky 20.000 Kč a další úplata, k jejímuž placení se úvěrovaný zavázal., tj. co do částky 12.112 Kč. 15. Sluší se uvést, že sjednání poplatku za inkaso splátek v místě bydliště úvěrovaného, úhrady za administraci úvěru a vyhodnocení úvěru jsou ujednáními innominátní povahy, které nejsou právními předpisy zapovídány, neboť jde o změnu jinak donosné formy plnění závazku a úhradu za činnost úvěrujícího a bylo na účastnící obligačního vztahu, jaká ujednání budou v rámci smluvní volnosti přijata. Nutno také uvést, že soud nemohl přezkoumávat výši odměn, neboť jde jednak o výraz autonomie vůle účastníků obligačního vztahu a z moci úřední nebylo naplněno ust. § 588 o. z. pro úřední zásah do obligačního vztahu. 16. Žalobkyně interpretuje smluvní ujednání v článku 1.4 odlišně od hodnocení soudu, když nelimituje úrok na dobu, na kterou byla smlouva sjednána, ale domáhá se jej (z části v kapitalizované formě) z dlužné jistiny hodnotou 23,72 % do zaplacení. Takový postup je právem aprobovaný, přijímaný i judikatorně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005), vždy se však, jak je to výslovně vyjádřeno v uváděném rozhodnutí, uplatní smluvní autonomie. Právě k tomu přistoupili účastníci smlouvy, když si pouze na dobu účinnosti smlouvy tedy pro dobu, na kterou byla uzavřena a po kterou měla být odměna věřite