9 C 27/2022-73 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 27. 1. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 17 147,63 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel 15. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy ke každému 20. dni daného měsíce. V jednotlivých splátkách měla žalovaná hradit také část čerpané jistiny, úroky, poplatky. Žalovaná na základě úvěrového vztahu vyčerpala 34 884,35 Kč a žalobci uhradila 29 497,19 Kč. Tato částka byla započtena na úhradu úroku, jistiny a poplatků. Žalovaná svůj závazek neuhradila řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil k 37. 10. 2021. Žalovaná poté nic neuhradila. Žalovaný dluží žalobci uhradit celkem částku 17 147,63 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 14 538,63 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 373 Kč, poplatky 236 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované. Žalobce obšírně rozvádí svoje úvahy ohledně posouzení úvěryschopnosti dlužníků, přičemž je doplňuje o judikaturu a předpisy. Dále uvádí, že používá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržování úvěrových schopností klienta. Posuzována je příjmová a výdajová stránka spotřebitele a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Mimo jiné dále uvádí, že v případech pochybností provádí lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE. ISIR, přičemž v registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. Dotazem do NRKI s pozitivním vyhodnocením. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba jí byla doručena do vlastních rukou fikcí dne 15. 8. 2022. K jednání dne 15. 9. 2022 se žádný z účastníků nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. spolu s žalobou, jak uvedeno výše. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Z Úvěrové smlouvy Clubcard kreditní karta Premium Plus má soud za prokázané, že žalobce s žalovanou uzavřeli tuto smlouvu dne 15. 4. 2019. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná tento úvěr žalobci vrátit společně s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná úvěr čerpala, na jistině dluží 14 538 Kč. Výzvou ze dne 27. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu, nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. 4. Žalobce tvrdil, že přezkoumal úvěruschopnost žalované, kdy posoudil jeho příjmy a výdej a přezkoumal informace, které mu poskytl žalovaný jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, výše příjmů a příjem ostatních členů domácnosti a nahlížel do externích úvěrových registrů. Ze smlouvy o úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru vyplývá, že zde byly uvedeny některé údaje o žalované jeho rodinný stav, počet dětí, druh bydlení, vzdělání, zaměstnávání, čistý měsíční příjem žalovaného a spolužijících osob. Nebylo ale prokázáno, že by žalobce pravdivost těchto informací, kromě sdělení žalované nějak dále ověřil. 5. Uvedené skutkové okolnosti soud posuzoval podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovaná na základě toho od žalobce úvěr čerpala. Před uzavřením této úvěrové smlouvy měl žalobce dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudit úvěruschopnost žalované. V řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o úvěru toto žalobce odpovídajícím způsobem učinil. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C -79/18 z 5. 3. 2020. Jak vypnulo z předložených důkazů, žalobce sice zjistil některé údaje od žalované, ale nedoložil, že by ověřil jejich pravdivost a jak to učinil. [příjmení] z veřejných registrů existenci, výši závazků žalované a platební morálku, přičemž nebyl nalezen žádný výsledek, který by pro žalovanou vyzněl negativně. Soud má za to, že žalobce dostatečně nezjistil úvěryschopnost žalované, zejména dostatečným zjištěním příjmů a poměrů žalované a ověření jejich pravdivosti. Smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 o. z. neplatná. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala. Tím, se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila. Žalovaná část úvěru, vrátila, zbylé bezdůvodné obohacení ve výši 14 538,63 Kč žalobci nevydala. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 14 538,63 Kč žalobci zaplatit. Ve zbytku žalované částky 2 609 Kč, kapitalizovaného úroku 2 953,14 Kč, úroků z prodlení z částky 2 609 Kč a úroku z částky 14 538,63 Kč, žalobu zamítl. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na zbylé žalované částky, zahrnující poplatky, smluvní pokuty a úroky. 9. Protože žalovaná bezdůvodné obohacení ve výši 14 538,63 Kč žalobci neuhradila, dostala se do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost za dobu od 11. 11. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 14 538,63 Kč v sazbě 8,25 % ročně. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 566,49 Kč, přičemž tato částka představuje 69,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,78 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 147,63 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Lhůty k plnění povinností byly stanoveny třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.